Třezalka tečkovaná, ale i jiné druhy u nás divoce rostoucí, nerozeznatelné nevzdělaným sběračem, je vytrvalá bylina 30 až 60 cm vysoká.
Dvě čajové lžičky sušené třezalky spaříme asi 200 ml vroucí vody. Nápoj se nechá čtvrt hodiny vyluhovat a pije se scezený a vlažný po doušcích, v dávce 2 až 3 šálky během dne.
Čerstvé květy se macerují 2 až 3 týdny stolním olejem, až se olej zbarví do červenohněda.
![]() | Kvetoucí nať(Herba hyperici) |
Nezdřevnatělou kvetoucí nať sbíráme v červenci a srpnu ráno, nejlépe hned za rozkvětu, když sejde rosa. Svazečky třezalky se suší ve stínu na dobře větraném místě, neboť na slunci ztrácí rostlina barvu. Teplota by při umělém sušení neměla přesáhnout 35 stupňů. Správně usušená třezalka si zachovává původní zbarvení, je téměř bez zápachu a má trpce nahořklou chuť.
Třezalka tečkovaná, ale i jiné druhy u nás divoce rostoucí, nerozeznatelné nevzdělaným sběračem, je vytrvalá bylina 30 až 60 cm vysoká. Lodyhy jsou buď nekvetoucí, bohatě olistěné, nebo kvetoucí s jasně žlutými pětičetnými květy. Korunní plátky jsou na okrajích „tečkované“ černými žlázkami, které po protržení roní červenočerný olej. Kvete přes léto, od června do září.
Třezalku najdeme v hojném zastoupení na slunných stráních luk, pastvin, lesních pasek od nížin do hor.
Droga obsahuje třísloviny, flavonové glykosidy, rutin, silici, hypericin, pryskyřici, provitamin A, imgvitamin C a další důležité látky.
Dříve: Třezalka se používala v lidovém léčitelství odnepaměti. Ba co víc, byla považována za kouzelnou bylinu, které našla často uplatnění v magii. Její použití bylo široké. Počínaje ochranou před bleskem a konče pomocí při napravování náměsíčníků. V malých žlázkách obsažené červené barvivo hypericin, nazývané krev svatého Jana, má zřejmě největší podíl na tom, že třezalka byla opředena řadou pověr. Mléko koz a krav, které spásly větší množství třezalky, se hypericinem barví do růžova, což nemohlo být ve středověku vyloženo jinak, než že dobytek dojí krev, protože byl uhranut.
Dnes: Používá se jak vnitřně, nejčastěji ve formě čaje (nálevu), tak zevně.
Vnitřně: Třezalka ve smyslu bylinkářském čistí krev - podporuje látkovou výměnu, působí jako antibiotikum se silnými protizánětlivými účinky. Vnitřně se užívá jako čaj doporučovaný při léčbě žaludku a dvanáctníku, zánětech, vředové chorobě, žaludeční neuróze, tedy při zažívacích obtížích, nedokonalém trávení, nechutenství a nevolnosti od žaludku.
V poslední době se zjistilo, že třezalka obsahuje celý komplex látek, které příznivě ovlivňují naši nervovou soustavu, tlumí strach a nervozitu, pocity marnosti - prostě stres. Toho si již všimli někteří výrobci a tak kromě tradičních čajů můžeme užívat i třezalkové tablety nebo dražé. Přípravky z třezalky působí blahodárně i v období klimaktéria.
Zevně: Podomácku připravený třezalkový olej se používá zevně na různá drobná poranění, např. odřeniny nebo lehčí spáleniny a proleženiny. Působí dezinfekčně, hojivě a podporuje granulaci tkáně, čímž urychluje hojení poraněných míst.
Pozor na třezalku by si měli dát především pyloví alergici a lidé trpící těžší formou cukrovky. Při dlouhodobém užívání se může projevit přecitlivělost na UV záření. Rovněž může ovlivňovat metabolismus řady léčiv a tak negativně zasáhnout to terapie mnoha nemocí.
Tužebník je bohatý na látky, které dokáží snížit teplotu, vyvolávají pocení a působí proti zánětům a bolesti.
1 čajová lžička řezané drogy na šálek (200 ml) vody. Pijeme 2 krát až 3 krát denně.
![]() | Nať(Herba filipendulae ulmariae) |
![]() | Květ(Flos filipendulae ulmariae) |
V době květu rostliny sbíráme buď samotný květ nebo nať, která ale nemá mít příliš dlouhé stonky. Sušíme pokud možno rychle v tenké vrstvě, na vzdušném a stinném místě.
Vytrvalá bylina, dosahující výšky až jeden a půl metru. Lodyha je přímá, v horní části větvená. Zajímavý vzhled dodávají rostlině listy, neboť se na lodyze střídají větší a zakrnělé. Květy vytvářejí bohatá, vrcholíkovitá květenství. Kvete v červnu a červenci.
Tužebník se vyskytuje na vlhkých místech, je velmi rozšířenou rostlinou na loukách.
V tužebníku najdeme silici, kyselinu salicylovou,
Dříve: Ve středověku jí pokrývali podlahy pro provonění místnosti. Ze sušených listů se připravoval dietní nápoj. Podával se také při průjmech a k podpoře vylučování moči.
Dnes: Tužebník se používá vnitřně.
Vnitřně: Tužebník je bohatý na látky, které dokáží snížit teplotu, vyvolávají pocení a působí proti zánětům a bolesti. Zanedbatelné není ani zvyšování produkce moči. Používá se při onemocněních provázených horečkou a bolestí svalů a kloubů, při bolestech kloubů a zánětech močových cest, které zvýšenou tvorbou moči dokáže pročišťovat.
Nadměrné dávky mohou vyvolat nežádoucí účinky podobné jako jsou u kyseliny salicylové - zejména u pacientů se žaludečními a dvanáctníkovými vředy.
Nať tymiánu se sbírá za sucha a krátce před kvetením rostliny. Teplota během sušení nemá přesáhnout 35 st. C.
1 čajová lžička řezané drogy na 1 šálek vody. Pijeme 2krát - 3krát denně.
![]() | Nať(Herba thymi) |
Nať tymiánu se sbírá za sucha a krátce před kvetením rostliny. Teplota během sušení nemá přesáhnout 35 st. C.
Rostlina dosahuje výšky až půl metru, má čtyřhranné lodyhy s velmi úzkými listy. Starší lodyhy dřevnatí. Na koncích lodyh vyrůstají v úžlabích listů drobné světle fialové květy. Kvete v květnu a červnu. Celá rostlina charakteristicky voní.
Nejsnáze můžeme tymián vidět v zahradách, truhlících a květináčích, neboť je velmi oblíbenou a rozšířenou bylinkou.
Nejvýznamnější obsahovou složkou tymiánu je silice, ale najdeme zde také třísloviny, organické kyseliny , hořčiny, flavonoidy a další sloučeniny, které společně vytvářejí komplex látek blahodárně působících na organismus.
Dříve: Rostlina byla používána při potížích s trávením, nadýmání, záchvatovém kašli a zánětech dýchacích cest. Nálev z tymiánu se používal jako zaručený lék při opilosti.
Dnes: Tymiánovou nať lze použít vnitřně i zevně.
Vnitřně: Uplatnění tymián je poměrně široké. Díky obsahu silic je výborným desinfekčním prostředkem, který zároveň tlumí kašel a usnadňuje vykašlávání hlenů. Proto jej můžeme použít při nemocech z nachlazení, především, pokud se jedná o nemoci dýchacích cest.
Má také schopnost mírnit zažívací obtíže jako jsou nechutenství, bolesti břicha, pocit špatného trávení, nadýmání a průjem.
Tymián lze použít jako prostředek proti střevním parazitům.
Zevně: V koupelích nebo obkladech na špatně se hojící rány, vředy a proleženiny; ke kloktání při zánětech hrdla a dásní.
Tymián se nemá užívat při akutním zánětu střev, při onemocněních srdce, v těhotenství a v době kojení.
Pozn.: Tymián je součástí originálně vyráběných přípravků a je rovněž velmi oblíbeným kořením. Osvěžující a posilující je koupel s přidáním tymiánu. Podle momentálního zdravotního stavu by měla trvat asi 10 minut.