Pro zlatobýl jsou charakteristické flavonoidy (rutin), saponiny, silice, hořčina, třísloviny, barvivo, sliz a další.
1-2 čajové lžičky řezané drogy na šálek (200 ml) vody. Pije se 2-3 krát denně.
![]() |
V době květu rostliny (srpen, září) seřezáváme nať. Sušíme pokud možno rychle ve svazečcích, na vzdušném a stinném místě
Vytrvalá bylina, dosahující výšky až jeden metr. Lodyha je přímá, v místech květů rozvětvená. Květy, které lodyhu zakončují jsou žluté barvy a vytvářejí hroznovitá květenství. Celík má dva druhy listů - s řapíkem a bez něj. Listy jsou eliptické, na okrajích zubaté. Kvete od srpna do října.
Zlatobýl je rozšířený ve světlých lesích, na slunných loukách a mezích.
Pro zlatobýl jsou charakteristické flavonoidy (rutin), saponiny, silice, hořčina, třísloviny, barvivo, sliz a další.
Dříve: Kromě jeho léčebného účinku na ledviny a močové cesty (čistila se jím moč) se používal k výrobě barev na vlnu a plátno.
Dnes: Zlatobýlovou nať lze použít vnitřně i zevně.
Vnitřně: Díky obsahu účinných látek je zlatobýl velmi ceněn jako prostředek odvádějící z těla vodu. Používá se při onemocněních ledvin, zánětech močových cest, zvětšené prostatě a účinkuje též dobře proti průjmům. Při dně pomáhá vylučovat z těla kyselinu močovou. Jako pomocný prostředek se užívá při močových kaméncích.
Zevně: V koupelích nebo obkladech na špatně se hojící rány, vyrážky a vředy. K těmto účelům lze také použít čerstvé, omyté listy rostliny. Svým protizánětlivým působením se osvědčil také jako kloktadlo.
Nedoporučuje se dlouhodobější nepřerušované podávání.
Pozn.: Stejný účinek mají i jiné druhy zlatobýlu (kanadský, obrovský).
U čekanky je významná její schopnost podporovat chuť k jídlu, trávení, činnost jater.
1 čajová lžička řezané drogy na šálek (200 ml.) vody. Vaříme asi 5 minut. Pijeme 2 krát až 3 krát denně.
![]() |
![]() |
![]() |
Kořen sbíráme na podzim, v průběhu září a října. Po sběru jej omyjeme, rozřežeme na drobnější kousky a sušíme v tenké vrstvě, na vzdušném a zastíněném místě. Nedostatečné vysušení způsobí znehodnocení rostliny plísní. Květ se sbírá v odpoledních hodinách, za slunného počasí. Sušíme rychle na vzdušném místě. Sušením přichází o svou typickou modrou barvu.
Vytrvalá rostlina, která se považuje za plevel. Jde o bylinu, dosahující výšky asi půl metru. První rok tvoří pouze přízemní růžici listů, druhým rokem vyhání do lodyh, které jsou větvené a mají pouze málo listů. Charakteristické jsou květy čekanky, které mají jasně modrou barvu. Kvetou pouze za slunečného počasí a velmi krátkou dobu. Po utržení okamžitě vadne. Kvete během léta a podzimu.
Čekanku najdeme všude na světlých sušších místech, je plevelnou a velmi rozšířenou rostlinou.
Pro čekanku je charakteristický vysoký obsah inulinu. Uvádí se až 49%. Dále obsahuje hořčiny, třísloviny, sliz, minerální látky a další sloučeniny. Hlavní obsahové látky jsou v mléčné šťávě.
Dříve: První vyšlechtění čekanky je známo již ze starého Egypta, ve kterém byla konzumována jako posilující lék na žaludek. Později se používala proti bolestem a křečím v břiše a dokonce při onemocněních očí. Sloužila jako prostředek proti průjmům a také se podávala preventivně proti malomocenství.
Dnes: Čekankový kořen lze použít vnitřně i zevně.
Vnitřně: U čekanky je významná její schopnost podporovat chuť k jídlu, trávení, činnost jater. Používá se při nedostatečné činnosti jater a žlučníku, jaterních onemocněních, nechutenství. Zlepšuje pohyblivost střevní stěny, resp. hladkých svalů trávicí trubice. Díky obsaženému inulinu je vhodným doplňkem při léčbě cukrovky, neboť má schopnost snižovat hladinu krevního cukru.
Zevně: Na špatně se hojící rány, kožní vyrážky, k podpoře růstu vlasů.
Květy nemají takovou účinnost jako kořen.
Pozn.: Čekanka je součástí mnoha originálně vyráběných čajových směsí.
Česnekem medvědím v jarních měsících doplňujeme vitamíny a minerální látky, dezinfikujeme trávicí trakt, podporujeme chuť k jídlu.
Česnek medvědí konzumujeme syrový, ale dá z něj vyrobit také nápoj, který se užívá po lžičkách. Ten vyrobíme tak, že 2 šálky nařezaných listů zalijeme 1 litrem vína nebo jiného alkoholu.
![]() |
Nejvhodnější dobou ke sběru je jaro. Listy se konzumují nebo zpracovávají čerstvé.
Rostlina dosahuje výšky asi půl metru. Jde o bylinu. List je velmi podobný listu konvalinky. Kvete bílým květem, který se vytváří na dlouhých tužších stopkách. Kvete na jaro a brzy poté co odkvete, zmizí i listy a nezůstává po ní ani památky. Rostlina charakteristicky voní i chutná po česneku a trošku štiplavě.
Česnek medvědí najdeme v lesích, kde tvoří „voňavé“ koberce. Zakoupit jej můžeme ve specializovaných prodejnách se zdravou výživou.
V česneku najdeme silice, vitamíny, minerální látky. Známou složkou je sloučenina zvaná aliin, kterého je dokonce více než v česneku setém a zanedbatelné nejsou ani látky snižující hladinu cukru v krvi . Obsahuje značné množství jódu a další sloučeniny, které společně vytvářejí komplex látek blahodárně působících na organismus.
Dříve: Je velmi oblíbenou pochoutkou zvířat. Rádi jej spásají medvědi (proto ten název) a pokud se přidává do krmení domácím zvířatům, přenáší se jeho pach do mléka a masa. Na jaro již v dávných dobách obohacoval jídelníček našich předků.
Dnes: Česnek používáme vnitřně.
Vnitřně: Česnekem medvědím v jarních měsících doplňujeme vitamíny a minerální látky, dezinfikujeme trávicí trakt, podporujeme chuť k jídlu. Tím působíme preventivně na nemoci typické pro jarní měsíce jako je zánět dýchacích cest, rýma a kašel. Vzhledem k vysokém obsahu aliinu je dobrým pomocníkem v boji proti ateroskleróze, ukládání cholesterolu, nemocem srdce a cév.
Nebezpečná je záměna s konvalinkou, která je jedovatá. Obě rostliny lze spolehlivě odlišit jejich vůní.
Pozn. Listy můžeme konzumovat nakrájené na pečivo s máslem nebo jako součást salátů.
V česneku najdeme silice, vitamíny, minerální látky.
Tak jako je široké použití česneku v boji proti nemocem, je široký i způsob, jakým česnek použijeme. Nejčastěji je to v čerstvé formě jako přísada do jídla – teplého i studeného, ale lze jej užívat i v mléce a dokonce se z něj v některých oblastech připravuje alkoholový extrakt.
![]() | Plod(Bulbus allii) |
Nejvhodnější dobou ke sběru je červenec a srpen. Naprosto spolehlivé období určíme podle toho, že nať začíná vadnout. Česnek uskladňujeme na chladném místě. Má charakteristickou chuť a vůni.
Rostlina dosahuje výšky asi půl metru. Lodyha je zakončena květenstvím bílých květů, které jsou před rozvitím uzavřeny v blanitém toulci. Cibule je složena z jednotlivých stroužků.
Česnek se pěstuje na polích a v zahradách.
V česneku najdeme silice, vitamíny, minerální látky. Známou složkou je sloučenina zvaná aliin a zanedbatelné nejsou ani látky snižující hladinu cukru v krvi. Obsahuje značné množství jódu.
Dříve: Indiáni používali česnek hlavně při onemocněních kůže, revmatismu a bolestech břicha. Pro Řeky a Egypťany byl významnou součástí stravy. V evropském lidovém léčitelství zdomácněl až v 11. století.
Dnes: Česnek používáme vnitřně.
Vnitřně:U česneku si ceníme jeho schopnosti dezinfekční, dokáže také snižovat krevní tlak, snižuje hladinu krevního cukru i cholesterolu, zvyšuje vylučování žluči. Výčet obtíží, u kterých lze česnek použít jako podpůrný prostředek je velmi široký. Jde o vysoký krevní tlak, arteriosklerózu, zvýšenou hladinu cukru v krvi – tzv. cukrovku, nejrůznější obtíže střevní. Dezinfekčních vlastností využíváme, jestliže chceme náš organismus posílit v období nachlazení a protože prchavé účinné látky se vylučují také plícemi, působí příznivě při bakteriálních nebo plísňových onemocněních dýchacích cest. Česnek je také tradičním prostředkem v boji se střevními parazity. Vzhledem k tomu, že zrychluje odtok žluči, lze jej používat také jako prevenci tvorby žlučníkových kamenů.
U citlivých lidí dokáže česnek, zvláště v některé ze svých úprav (topinka s česnekem), vyvolat značné zažívací obtíže.
Pozn. Česnek je součástí originálně vyráběných přípravků. Stále oblíbenější je použití čerstvé natě česneku.