1 polévkovou lžíci použijeme na přípravu půl litru nálevu.
![]() | Květ (Flos chamomillae vulgaris) |
Květ sbíráme za hezkého, suchého počasí, před úplným rozvinutím květních úborů. Sušíme jej rychle, v tenké vrstvě. Během sušení dbáme na to, aby se květ nerozpadl a zbytečně s ním nemanipulujeme.
Heřmánek je příjemně vonící bylina s bohatě větvenou, vzpřímenou lodyhou, která je zakončena květem – úborem. Úbor má uvnitř žluté trubkovité květy, okvětní lístky jsou bílé. Lůžko je kuželovitě vyklenuté, duté. Kvete v létě od května do září.
Heřmánek najdeme na polích, kde se většinou pěstuje pro průmyslové účely. Někde se objevuje jako polní plevel, na loukách a v okolí cest.
Mezi nejúčinnější látky obsažené v heřmánku patří silice, bisabol, farnesen, matricin, a polyacetylenové sloučeniny.
Obsahové látky z heřmánku mají protizánětlivý účinek, podporují pocení, uvolňují křeče a používají se v kosmetickém průmyslu.
Dříve: Léčivé účinky heřmánku jsou známy již od starověku. Ve Skandinávii byl heřmánek považován dokonce za posvátnou rostlinu a uctíván jako symbol slunce. Hojně se používal jako lék proti zimnicím, nemocem jater, močopudný prostředek, prostředek proti křečím a bolestem hlavy.
Dnes: Obvyklou formou podání je nálev, který lze použít vnitřně i zevně.
Vnitřně: Heřmánek můžeme použít při střevních a žaludečních potížích. Při křečích v zažívacím traktu. Uplatňuje se rovněž při průjmech. Vzhledem k kombinaci účinku protizánětlivého a močopudného, je heřmánek dobrým pomocníkem v případě zánětu močových cest.
Zevně: Využívá se k obkladům na špatně se hojící rány, proti kožním vyrážkám, k léčbě hemeroidů a při ošetřování popálené kůže. Snižuje bolest a urychluje hojení. Můžeme jej použít ke kloktání při zánětech v dutině ústní.
Dbáme na to, aby nedošlo k záměně s heřmánkem římským (rmenem). Od něj lze heřmánek pravý odlišit jednak vůní (h. římský nemá charakteristickou vůni) a jednak tím, že květní lůžko je u rmenu nižší a vyplněné.
Pozn: U citlivých lidí může heřmánek vyvolat alergii. I v dnešní době se hojně používá v kosmetice. Heřmánek je součástí řady kosmetických přípravků. Pokud si budete heřmánkovým nálevem pravidelně oplachovat vlasy, docílíte světlejšího odstínu. Vlasy získají lesk a pevnost. Pleťové vody s obsahem heřmánku jsou vhodné zejména k ošetření suché a vrásčité kůže.
Hloh je trnitý, vytrvalý strom nebo košatý keř, který běžně dosahuje výšky několik metrů.
1 čajovou lžičku řezané drogy na šálek vody. Pijeme 3 x denně.
![]() | Plod(Fructus crataegi) |
![]() | Květ(Flos crataegi) |
![]() | List s květem(Folium crataegi cum flore) |
List s květem sbíráme krátce před úplným rozvitím květu (květen), plod na podzim, po dozrání. Sušíme pokud možno rychle, plod i při umělé teplotě, která nemá přesáhnout 60-70 st. C. Pokud je květ nesprávně sušen, snadno hnědne. Jestliže málo prosušíme, má květ i plod tendenci plesnivět.
Hloh je trnitý, vytrvalý strom nebo košatý keř, který běžně dosahuje výšky několik metrů. Listy jsou střídavé, 3-7 laločné (podle druhu), sytě zelené. Květy jsou bílé nebo lehce narůžovělé barvy. V době květu bohatě obalují větvičky. Charakteristický je jejich pach. Kvete v květnu a červnu. Plody jsou kulovité, mají granátově červenou barvu a velikost přibližně 1 cm.
>Hloh je součástí příkopů a strání, jako plevelný keř. Se stromovitou formou se můžeme setkat v parcích, kde se vysazuje a pěstuje.
Mezi nejvýznamnější obsahové látky hlohu patří flavonoidy, proantokyanidy, biogenní aminy, triterpeny.
Mezi nejvýznamnější vliv na naše zdraví lze dneska pokládat působení na kardiovaskulární (srdečně-cévní) systém.
Dříve: Původně je hloh popisován jako rostlina pomáhající při bodavých bolestech v boku, kolikách a průjmech. Později se přidávají močové kameny a silná menstruace. Teprve v 19. století přichází jeho úloha při onemocněních srdce.
Dnes: Hloh se v lidovém léčitelství používá vnitřně nejčastěji ve formě nálevu.
Vnitřně: Obsahové látky hlohu zlepšují průtok krve v cévách vyživujících srdce a tím napomáhají k optimálnímu fungování srdečního svalu. Svým zásahem do systému regulace organismu podporují vyrovnání zvýšeného či naopak sníženého krevního tlaku. Jako podpůrná léčba se může užívat k prevenci srdečního infarktu. Dnes je velmi populární ke snižování hladiny cholesterolu.
Zevně: Nepoužívá se.
Vzhledem k tomu, že hloh patří mezi léčivé rostliny silně působící, je třeba řádně dodržovat dávkování a pokyny k užívání na originálních výrobcích. U citlivějších jedinců se mohou objevit potíže v oblasti trávicího systému (nevolnost, podráždění) či alergie. Pro podávání u dětí nejsou známy dostatečné informace. U osob léčených z důvodu srdečně-cévního onemocnění je vždy nezbytné konzultovat užívání hlohu s lékařem.
Pozn. Z hlohu se vyrábí řada originálních přípravků.
Vytrvalá bylina vysoká asi půl metru. Lodyha je přímá, nevětvená, na řezu čtyřúhelníková.
![]() | Květ(Flos lamii albi) |
Květní koruny se vytrhávají za suchého počasí po celou dobu kvetení. Květy sušíme rychle, ve stínu. Snadno hnědne a tím se stává pro naše účely nepoužitelnou.
Vytrvalá bylina vysoká asi půl metru. Lodyha je přímá, nevětvená, na řezu čtyřúhelníková. Listy jsou vstřícné, hrubě pilovité, mírně chlupaté. Za listy vyrůstají bílé nebo nažloutlé květy, které jsou souměrné. Kvete od května do září.
Najdeme ji nejčastěji v křovinách a příkopech, na okrajích cest a polí, na rumištích.
Hlavní obsahové látky květy hluchavky jsou slizy, třísloviny, flavonoidy a saponiny.
Dříve: Hluchavka se využívala k hojení otoků a rakoviny. Své místo měla rovněž v léčbě úplavice a zvětšené štítné žlázy (struma, vole). Zevně se aplikovala při bolestech uší a omrzlinách a také k čištění bolavých zubů a různých poranění.
Dnes: Používá se jak vnitřně - nejčastěji ve formě čaje (nálevu), tak zevně.
Vnitřně: Několikrát denně pijeme šálek odvaru jako prostředek působící mírně močopudně, protizánětlivě. Díky obsahu saponinů zlepšuje odkašlávání, proto se používá při zánětech horních cest dýchacích. Vzhledem k tomu, že upravuje činnost střev, můžeme ji rovněž použít k regulaci stolice.
Zevně: Zlepšuje prokrvení kůže, zmenšuje místní dráždivost, proto ji ve formě koupelí nebo obkladů použijeme při zánětech kůže nebo při hemoroidech.
Růžové nebo žlutavé květy se nesbírají.