Saturejka zvyšuje vylučování žaludeční kyseliny, uvolňuje křeče hladkých svalů trávicí trubice.
3 čajové lžičky řezané natě přelijeme 2 šálky vroucí vody. Čaj připravujeme a pijeme 2-3krát denně.
![]() | Nať(Herba satureiae) |
Kvetoucí nať sbíráme po celou dobu kvetení rostliny, tedy od června do září. Sušíme rychle, ve stínu. Teplota při sušení nemá překročit 35 st. C. Drogu je vhodné uchovávat v dobře uzavřených nádobách.
Jednoletá bohatě větvící bylina. Listy jsou pár centimetrů dlouhé, kopinaté, celokrajné, vstřícné. Květy jsou pyskaté, mají světle fialovou barvu. Kvete od června do září. Celá rostlinka příjemně voní.
Saturejka se pěstuje v zahrádkách a truhlících.
Rostlinka má vysoký obsah silic, tříslovin hořčin, slizu, minerálů a dalších sloučenin, které společně vytvářejí komplex látek blahodárně působících na náš organismus.
Dříve: Ve středověku ji měli zakázané pěstovat mniši v klášterních zahradách, neboť zvyšovala pohlavní žádostivost. Jako léčivka se používala k tlumení střevních potíží.
Dnes: používá se vnitřně.
Vnitřně: Saturejka zvyšuje vylučování žaludeční kyseliny, uvolňuje křeče hladkých svalů trávicí trubice . Užívá se u všech stavů spojených s nadýmáním, přemnožením chorobných mikroorganismů projevujících se průjmy a při nechutenství. Podporuje činnost žaludku a střev, posiluje organismus.
Pozn.: Saturejka je oblíbené koření. Protože zlepšuje stravitelnost jídel, při přípravě se přidává k potravinám, které nadýmají.
Z chudobky sbíráme květ, resp. květní úbory, a to na počátku květu, po celé období květu rostliny, tedy od jara až do zimy.
2 čajové lžičky řezané drogy na 2 šálky vody. Čaj podáváme rozdělený do dvou denních dávek.
![]() | Květ(Flos bellidis perennis) |
Z chudobky sbíráme květ, resp. květní úbory, a to na počátku květu, po celé období květu rostliny, tedy od jara až do zimy. Doporučuje se sušení ve stínu. Nedostatečné vysušení způsobí znehodnocení rostliny plísní. Rozpadávání je způsobeno sesbíráním odkvétajících květních úborů.
Vytrvalá rostlina, kterou mnozí považují za plevel. Jde o bylinu, dosahující výšky asi 10 až 15 cm. Charakteristická je přízemní růžicí listů a květem se dvěma druhy květních listů. Bílé listy květu jsou uspořádány kolem středových žlutých trubkovitých listů. Kvete od jara do zimy.
Sedmikrásku najdeme na trávnících, na pastvinách, v zahrádkách. Jde o velmi rozšířenou rostlinu.
Chudobka obsahuje hlavně triterpenové saponiny, sliz, třísloviny, organické kyseliny, flavonoidy, minerální látky, inulín a cukr.
Dříve: Sedmikráska měla velmi různorodé využití. Jednalo se o zranění, dnu, bolesti kyčlí, zvětšenou štítnou žlázu. Podporovala trávení, tišila nemoci jater a snižovala teplotu.
Dnes: Chudobkový květ lze použít vnitřně i zevně.
Vnitřně: Chudobka má své opodstatnění jako pomocný prostředek má při zánětlivých onemocněních dýchacích cest, neboť usnadňuje vykašlávání a má protizánětlivý účinek, tím dýchací cesty čistí. V lidovém léčitelství se používá také při onemocněních jater a ledvin. Ulevuje při průjmech a katarech zažívacího traktu.
Zevně: V koupelích nebo obkladech na špatně se hojící rány a vředy, ke kloktání při zánětech hrdla a dásní.
Pozn.Chudobka se postupně vrací do naší pozornosti. Kromě jejího účinku se používá ke zdobení pokrmů, hlavně salátů. K zesílení hojivého účinku se doporučuje do čajových směsí.
Sléz roste na vlhkých půdách. Najdeme ho na mezích, skládkách, v křovinách.
1 čajovou lžičku řezané drogy dáme do šálku a zalijeme vařící vodou.
![]() | List(Folium malvae) |
![]() | Nať(Herba malvae) |
![]() | Květ(Flos malvae) |
List - sbíráme nejlépe v červnu před rozkvětem, kvetoucí nať a květ sbíráme v červenci a srpnu. Obojí sušíme co možná nejrychleji, ve stínu. Teplota nemá přesáhnout 45 st. C.
Bylina s dužnatým kořenem. Listy jsou řapíkaté, pěti- až sedmilaločnaté, na okrajích až pilovité, na rubu jemně chlupaté. Květy mají fialovou, růžovou, někdy i bílou barvu. Kvete v období léta.
Sléz roste na vlhkých půdách. Najdeme ho na mezích, skládkách, v křovinách.
Květ slézu má vysoký obsah slizu, tříslovin a barviva. V listech najdeme sliz, třísloviny, organické kyseliny (včetně askorbové) a další sloučeniny, které společně vytvářejí komplex látek blahodárně působících na náš organismus.
Dříve: sléz se v minulosti používal při střevních obtížích, proti epilepsii, při onemocněních močového měchýře. Zevně se aplikoval proti lupům.
Dnes: používá se jak vnitřně tak zevně.
Vnitřně: Nejvýraznější jsou účinky slizu, který dokáže pokrývat sliznice a vytvářet na nich ochranný obal, čímž urychluje jejich hojení. Sléz působí blahodárně na dýchací cesty, proto se používá při nachlazení a zánětech horních cest dýchacích. Oceníme ho hlavně při bolestivém, suchém a dráždivém kašli. Vzhledem k tomu, že stejně se chová také v trávicím ústrojí, můžeme ho také použít k mírnění žaludečních a střevních potíží, nebo jako mírné projímadlo.
Zevně: K omývání drobných ran.
Pozn.: Má velmi podobné obsahové látky a použití jako proskurník (ibišek), i když do čajových směsí není přidáván v tak hojné míře jako právě zmiňovaný proskurník. Podobné vlastnosti má i sléz lesní nebo sléz maurský. Sléz používáme hlavně do čajových směsí, nejčastěji s ibiškem, třezalkou, heřmánkem, měsíčkem a tymiánem. Všechny obsahové látky slézu jsou netoxické, tedy vhodné i pro děti a kojící matky.
Trnka je plevelnou a velmi rozšířenou rostlinou. Najdeme ji na okrajích cest, na pasekách, na stráních.
![]() | Květ(Flos pruni spinosae) |
![]() | Plod(Fructus pruni spinosae) |
Květ se sbírá za suchého počasí, suší se rychle v tenké vrstvě. Technicky se jeho sběr doporučuje tak, že pod stromem, resp. keřem rozprostřeme plachtu a keřem zatřeseme. Plod sbíráme po úplném dozrání, nejlépe těsně před mrazem. Suší se při umělém teple, které nemá překročit 40 st. C.
Vytrvalý keř, dosahující do výšky asi 2-3 metry, rozvalitý, bohatě rozvětvený. Větvičky jsou porostlé mohutnými, i když ne moc četnými trny. Listy jsou oválné, na okrajích pilovité. Bílé květy vyrůstají krátce před rozvitím listů a keř je jimi doslova zaplaven. Trnky jsou drobné, po dozrání mají temně modrou barvu a trpkou chuť.
Trnka je plevelnou a velmi rozšířenou rostlinou. Najdeme ji na okrajích cest, na pasekách, na stráních.
Trnkový květ je bohatý na flavonoidy, glykosidy, třísloviny a minerální látky.
Plod obsahuje velké množství tříslovin, organických kyselin a pektinu.
Dříve: Až do 16. století přitahovala jako léčivá rostlina jen málo pozornosti. Později se prokázaly u květu mírné projímavé účinky, schopnost mírnit bolesti na hrudi a rozpouštět kameny. Naproti tomu plod se používal k léčbě průjmových onemocnění.
Dnes: Trnka se používá hlavně vnitřně.
Vnitřně:
Květ má projímavý účinek. Jeho použití je hlavně u zácpy a nadýmání. Využívá se také jeho močopudného působení, čímž pročišťuje organismus a zlepšuje metabolismus.
Plod je díky svému složení (obsah tříslovin) charakteristický svým účinkem proti průjmu a nepříliš závažným poruchám trávení.
Vzhledem k obsahu amygdalinu, který za určitých okolností hydrolyzuje na kyanovodík, benzaldehyd a glukózu, by užívání drogy ve vysokých dávkách mohlo vyvolat otravu. Při zachování doporučeného dávkování je droga neškodná.
Pozn.: Šalvěj je součástí originálně vyráběných přípravků.
Pampeliška podporuje chuť k jídlu a povzbuzuje trávení. Obsahové látky smetanky zvyšují produkci trávicích enzymů a žluči.
2 čajové lžičky řezané drogy na šálek vody.
![]() | Kořen(Radix taraxac) |
Kořen sbíráme brzy zjara před rozkvětem rostliny nebo naopak na podzim po jejím odkvětu. Kořen očistíme a rychle sušíme. Kořen musíme dobře prosušit, protože jinak snadno plesniví.
Vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů a dlouhým mléčným kořenem. Ze středové listové růžice vyrůstá dutý stvol, který je zakončen výrazně žlutým květem. Kvete od jara do podzimu. Plody jsou nažky s chmírem.
Smetanka je plevelná rostlina, která je rozšířená v zahradách, na polích, při okrajích cest aj.
Mezi hlavní obsahové látky patří nejen hořčiny a třísloviny, ale i organické a anorganické kyseliny, aminokyseliny, sacharidy (inulin), vitamin C a minerály, hlavně mangan a draslík.
Mezi základní účinky, které se u pampelišky využívají, patří schopnost zvyšovat produkci trávicích šťáv a žluči.
Dříve: O tom, že je pampeliška velmi léčívá bylina věděli už staří Řekové. V antice se mléko z pampelišek doporučovalo proti pihám a k léčbě očních zánětů. Šťáva z čerstvých rostlin se používala proti únavě a celkové slabosti. Oblíbené byli zejména jarní bylinné kúry.
Dnes: používá se vnitřně, ve formě čaje (nálevu), čerstvé šťávy z kořene nebo jako součást jídla. Zevně se používá extrakt.
Vnitřně: Pampeliška podporuje chuť k jídlu a povzbuzuje trávení. Obsahové látky smetanky zvyšují produkci trávicích enzymů a žluči. Toho se využívá při onemocněních, při kterých produkce žluči vázne a při žlučových kamíncích. Působením inulinu dochází ke snižování hladiny cukru v krvi. Pro svůj obsah minerálů a obsahových látek je vhodná k celkovému posílení organismu.
Zevně: Extrakt lze použít k léčbě ekzémů.
Pozn. Ve stále větší oblibě je využívání smetankových listů a květů v kuchyni při přípravě různých salátů a pampeliškového medu. Pampeliška je rovněž součástí nejrůznějších originálně vyráběných léčivých čajů.
Světlík má vysoký obsah glykosidu aukubínu, tříslovin a hořčin. Obsahuje také olej, flavonoidy, minerální látky s obsahem hořčíku a mědi.
3 čajové lžičky drogy přelijeme 2 šálky vroucí vody. Pijeme rozdělené do 2 až 3 denních dávek.
![]() | Nať(Herba euphrasiae) |
Kvetoucí nať sbíráme po celou dobu kvetení rostliny, tedy v červenci a srpnu. Sušíme rychle, ve stínu, nejlépe v zavěšených svazečcích. Teplota při sušení nemá překročit 35 st. C. Drogu je nutné dobře prosušit, neboť vlhká má tendenci hnědnout, čímž se znehodnotí.
Drobná bylina, vysoká asi 30 cm s větvenou a bohatě olistěnou lodyhou. Listy jsou ve vstřícném postavení, na okrajích jsou pilkovité. Květy jsou pyskaté, bílé. Na spodině dolního pysku je charakteristická žlutá skvrna. Kvete v červenci a srpnu.
Světlík najdeme na loukách, pastvinách a na světlých okrajích lesů.
Světlík má vysoký obsah glykosidu aukubínu, tříslovin a hořčin. Obsahuje také olej, flavonoidy, minerální látky s obsahem hořčíku a mědi a další sloučeniny, které společně vytvářejí komplex látek blahodárně působících na náš organismus.
Dříve: již od čtrnáctého století je popisován jako lék na všemožné oční neduhy. Používal se také jako „protijed“ proti toxickým látkám (mj. alkoholu, tabáku) a své místo měl v léčbě žaludečních obtíží a nechutenství.
Dnes: používá se vnitřně i zevně.
Vnitřně: Vzhledem k účinku na krevní tlak (aukubin má hypotenzivní účinek) se může užívat jako prostředek podporující snižování krevního tlaku. Droga také mírně podporuje vylučování trávicích šťáv a zvyšuje chuť k jídlu. Tradičně se přidává do čajových směsí ke zklidnění suchého dráždivého kašle.
Zevně: Obklady a omývání očí působí příznivě nejen při zánětu očních spojivek, ale také se doporučuje při oční únavě se světloplachostí. Obklady a omývání vodným výluhem ze světlíku se používá k ošetřování hnisavých ran.
Pozn.: Často se kombinuje s jinými léčivými rostlinami (např. květem heřmánku, plodem fenyklu, natí meduňky a dalšími).
Šalvěj je bohatá na silice, třísloviny a různé kyseliny.
1 čajová lžička řezané drogy na šálek (200 ml) vody.
![]() | Nať(Herba salviae) |
![]() | List(Folium salviae) |
Nejúčinnější je nať sbíraná krátce před květem rostliny, tedy v květnu a červnu. Důležité je sbírat šalvěj za suchého počasí, neboť v opačném případě snadno hnědne a tím je znehodnocena. Rychle se prosuší v tenké vrstvě ve stínu. Při sušení umělým teplem nemá teplota přesáhnout 35 st. C. List můžeme zdrhnout z již usušené nati.
Vytrvalá bylina dosahující výšky až do 1 metru. Dolní části bylin dřevnatí a mají hustě plstnaté listy. Listy jsou vejčitého tvaru, okraje mohou být pilovité, mají našedlou barvu. Na koncích lodyh tvoří rostlinka dvoupyské květy modrofialové barvy. Kvete v období léta. Celý keř má velmi příjemnou vůni.
Šalvěj je pěstovanou rostlinou, kterou často najdeme v zahradách a truhlících.
Šalvěj je bohatá na silice, třísloviny a různé kyseliny. Jsou zde přítomny také další látky, které společně vytvářejí komplex blahodárně působící na organismus.
Dříve: Šalvěj byla velmi ceněna pro svou schopnost zastavovat krvácení a močopudný účinek. Při průjmu se podávala s vermutem. Své místo měla při léčbě hadího uštknutí, bolestí hlavy a teplot.
Dnes: Šalvějovou nať lze použít vnitřně i zevně.
Vnitřně: Šalvěj je vhodné používat jen v malých dávkách a krátkodobě. Při takovém použití působí protizánětlivě, snižuje vylučování potu, zvyšuje vylučování moči a má protibakteriální účinky. Výrazný účinek má při infekcích trávicího traktu. Je vhodná při trávicích obtížích spojených s nízkou produkcí žaludečních šťáv , při onemocněních jater a žlučníku, ale také k mírnění nočního pocení v klimakteriu (přechodu). Díky vysokému obsahu silic je oblíbeným prostředkem používaným při onemocněních dýchacího systému.
Vzhledem k tomu, že snižuje hladinu cukru v krvi, považuje se rostlina za pomocný lék při cukrovce.
Zevně: Výborný protizánětlivý prostředek, který se může použít jako kloktadlo při bolesti v krku a zánětech v dutině ústní. Ve formě obkladů ji můžeme použít k lokálnímu ošetření při onemocněních kůže.
Droga obsahuje tzv. thujon, díky kterému ji není vhodné používat v libovolném množství nebo dlouhodobě.
Pozn.: Šalvěj je součástí originálně vyráběných přípravků.