Lékořice je s oblibou využívána již od dob egyptských faraónů. Mattioliho herbář zmiňuje zevrubný postup při pěstování, sklizni i přípravě léčivých prostředků z lékořice.
1 kávová lžička drogy na šálek čaje.
Kořen se naseká na malé kousky a rozemele. Vzniklá hmota se dále vaří dokud nezíská černou barvu a potřebnou hustotu.
![]() | Kořen(Radix liquiritiae) |
Kořeny jsou nejúčinnější sbírané v době, kdy rostlina nasazuje na květ. Kořeny po sběru očistíme (oloupeme) a následně sušíme při mírné teplotě.
Asi metr vysoká, vytrvalá bylina. Lodyhy má vzpřímené, listy až 20 cm dlouhé, střídavé. Světle fialové květy vyrůstají v úžlabích listů. Tvoří poměrně dlouhé rovné hrozny. Kvete v období prázdnin – v červenci a srpnu. Kořen je dlouhý a ztlustlý, vyrůstají z něho drobné kořínky.
V České republice můžete lékořicí najít například na jižní Moravě – oblast kolem Mikulova, Bzence a Hustopeče. Původně pochází lékořice ze Středomoří. V našich zemích se začala pěstovat až v 16. století.
Nejdůležitější obsahové látky jsou saponiny (glycyrhizin – 50x sladčí než řepný cukr) a flavonoidy. Ty jsou zodpovědné za hlavní účinek lékořice – rozpouštět hlen a usnadňovat vykašlávání.
Dříve: Lékořice je s oblibou využívána již od dob egyptských faraónů. Mattioliho herbář zmiňuje zevrubný postup při pěstování, sklizni i přípravě léčivých prostředků z lékořice. Ani středověku se tedy podmanivá vůně a lehce štiplavá chuť lékořice nevyhnula. V Českých zemích bylo pak nejoblíbenější užívání léčivého odvaru z lékořice ke tlumení dráždivého kašle.
Dnes: Používá se vnitřně, ve formě čaje (nálevu) nebo extraktu.
Vnitřně: Látky z lékořice podporují tvorbu žaludečních šťáv. Reflexně pak vyvolávají naředění hustého hlenu z dýchacích cest. Ovlivňuje hospodaření vodou a minerály. Účinkuje při onemocnění ledvinovými kaménky a dnou – díky zvýšenému vylučování moči Z dalších účinků je známo například působení proti zánětu, proti tvorbě žaludečních vředů a zvýšenému svalovému napětí.
Nadměrné dlouhodobé užívání extraktu z lékořice se může projevit zvýšením krevního tlaku a potlačením tvorby moči. Proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje. Krátkodobě se nemá překročit dávka 3 g na den. Vzhledem k tomu, že může ovlivňovat účinky některých léčiv, je vhodné se o jejím užívání poradit s lékařem nebi lékárníkem, případně používat jen originálně vyrobené přípravky a důsledně dbát návodu k použití.
Pozn.: Lékořice je součástí mnoha čajů, které jsou vyráběné jako léčiva i jako potraviny určené pro zvláštní výživu.Většina z nás zná lékořici z cukrovinky – pendreku.
Levandule je asi půl metru vysoký keřík. Na koncích větévek vyrůstají na dlouhé stopce klasy modrofialových, trubkovitých květů.
2 čajové lžičky řezané drogy na 2 šálky (400 ml) vody. Pije se dvakrát denně.
![]() | Květ(Flos lavandulae) |
Větévky s květem sbíráme před rozvitím kvítků, tedy v období léta, někdy v červenci a srpnu. Dobře prosušíme a sdrhneme kvítky z větviček. Droga má pronikavou vůni.
Levandule je asi půl metru vysoký keřík. Jeho listy jsou čárkovitého tvaru, šedozelené barvy. Na koncích větévek vyrůstají na dlouhé stopce klasy modrofialových, trubkovitých květů. Rostlina má charakteristickou příjemnou vůni
Levandule se pěstuje pro průmyslové zpracování. Častá je také v zahradách, kde plní funkci okrasné květiny.
Mezi hlavní obsahové látky patří silice, třísloviny a hořčiny.
Dříve: Po staletí byla levandule používána v nejrůznějších formách: sušená, olej, tinktura atd. Již Římané přidávali levanduli do koupelí ve svých proslulých lázních a těšili se nejen z účinků na kůži, ale i příjemné a léčivé vůně. Své místo měla nejen v léčbě žaludečních a dýchacích obtíží, ale s úspěchem se podávala na závratě. Sušená se dávala do šatních skříní, aby je ochránila před moly.
Dnes: Levandulový květ lze použít vnitřně i zevně. Využívá se rovněž v aromaterapii.
Vnitřně: Čaj z levandule má uklidňující účinky, uvolňuje svaly, pomáhá při zánětech, revmatismu, dně. Příznivě působí také při astmatu, nadýmaní, křečích žaludku, chronické nespavosti. Při poruchách spánku je dobré vyzkoušet malé množství levandulového oleje do místnosti na spaní. S úspěchem pomocí levandule zaženeme stres, nespavost, křeče, podrážděnost, bolesti hlavy.
Zevně: V koupelích nebo v mastech má levandule léčivé účinky na tržné rány, popáleniny, puchýře. Mast můžeme rovněž použít při bolestech kloubů.
Pozn. Levandulový květ je součástí originálně vyráběných přípravků. Rovněž se z něj destilací získává silice. Levandule má široké uplatnění v kosmetickém průmyslu. Zajímavým prostředkem proti nespavosti a podrážděnosti jsou levandulové sušenky. Připravíme je tak, že do těsta na sušenky přidáme nakrájené levandulové lístky. Vyválené těsto posypeme levandulovými kvítky, přejedeme válečkem, aby přilnuly k těstu. Vykrájíme do oblíbených tvarů a obvyklým způsobem upečeme.
Libeček je asi 1,5 – 2 m vysoká vytrvalá bylina. Rostlina má poměrně mohutný oddenek.
1,5 čajové lžičky řezané drogy na 1 šálek (200 ml) vody. Pije se 2krát až 3krát denně. Denní dávka se pohybuje kolem 5,5 – 8 g sušených listů nebo nati.
![]() | Oddenek s kořeny(Radix levistici) |
![]() | Plod(Fructus levistici) |
![]() | Nať(Herba levistici) |
Kořen sbíráme na podzim, nejlépe 2. nebo 3. rok. Plod sbíráme těsně před dozráním. Nať je nejúčinnější, pokud se sbírá v létě, během kvetení rostliny. Drogu musíme dobře prosušit, neboť snadno přijímá vlhkost a je napadána hmyzem.
Libeček je asi 1,5 – 2 m vysoká vytrvalá bylina. Rostlina má poměrně mohutný oddenek. Lodyha je navrchu bohatě větvená. Listy se podobají listům celeru, jen jsou mnohem mohutnější. Během léta, v červenci a srpnu kvete drobnými žlutými kvítky seskupenými do květenství, která vyrůstají na koncích lodyh. Plodem je dvounažka hnědé barvy. Celá rostlina má příjemnou kořenitou vůni.
Libeček je velmi častou rostlinou v našich zahrádkách, kde se pěstuje.
Mezi hlavní obsahové látky patří silice.
Dříve: Libečku se připisovaly močopudné účinky, podporoval chuť k jídlu a vylepšoval trávení. Vyháněl melancholii a zlepšoval náladu.
Dnes: Libeček můžeme použít zevně i vnitřně.
Vnitřně: Nálev z libečku užíváme při zánětu močových cest a močového měchýře - dokáže zvýšit vylučování moči, čímž přispívá k pročišťování močových cest a odplavování cizorodých látek. Snižuje hladinu kyseliny močové v krvi. Své místo má při odstraňování otoků, ale také při zažívacích obtížích, je výborným prostředkem zvyšujícím vylučování žluče.
Zevně: V koupelích na rány, které se špatně hojí.
Silice působí dráždivě na ledviny, proto se při těžším postižení ledvin nesmí používat. Rovněž není vhodné dlouhodobé používání, zvláště vyšších dávek.
Pozn. Libeček je velmi oblíbeným kořením, zvýrazňuje chuť polévek, omáček a pokrmů z masa i zeleniny. Plody se zpracovávají hlavně na silici.
Lípa je mohutný strom, vysoký až 25 metrů, hojně rozšířený po celé Evropě. Stromy mohou být až mnoho set let staré.
Polévkovou lžíci lipového květu přelijeme vroucí vodou, ale již dále nevaříme, necháme vyluhovat a po 10-15 minutách slijeme. Lze ho podávat samostatně nebo s citronem. Nemusíme doslazovat, protože lípový čaj má přirozeně nasládlou chuť. Pokud chceme sladit, výborný je k tomuto účelu lipový med.
![]() | Květ(Flos tiliae) |
Celé květenství i s blanitým listem se sbírá za suchého počasí v době, kdy je asi polovina květů rozkvetlých, tedy od začátku května , nejlépe odpoledne mezi 14-16 hodinou. Rychle se suší ve stínu na vzdušném místě. Při zapaření listy tmavnou a při sušení na slunci ztrácí typické aroma. Správně usušený květ si zachovává svoji barvu, vůni a slizovitou chuť.
Lípa je mohutný strom, vysoký až 25 metrů, hojně rozšířený po celé Evropě. Stromy mohou být až mnoho set let staré. Listy jsou řapíkaté, mají charakteristický tvar. Za listy vyrůstají květenství. Každé květenství obsahuje přibližně 5-10 květů a žlutozelený podpůrný jazykovitý listen. V době květu strom pronikavě medově voní. Plody jsou téměř kulovité nažky. Lípa kvete od května do července. Patří mezi nejvýznamnější medonosné rostliny. V době květu jsou lípy doslova obaleny včelami.
Lípa je velmi rozšířená hlavně v alejích, parcích, stráních, ale také ve městech a to v celé Evropě.
Lipový květ obsahuje celou řadu důležitých látek. Je to hlavně sliz, flavonové glykosidy, třísloviny, silice a látky podobné vitaminu E.
Látky obsažené v lipovém květu podporují produkci potu, žluči a moči se současným zklidňujícím a spasmolytickým účinkem. Regulují produkci žaludečních a střevních šťáv.
Dříve: Užívání lípy jako léčivé rostliny bylo rozšířeno již v antice. I když v té době se nepoužíval květ, ale kůra. Ta se využívala k léčbě lepry (malomocenství) a ztráty vlasů. Teprve později přišel na řadu květ, hlavní nemoci, proti kterým sloužil byly epilepsie, kašel a problémy se zahlením, zažívací obtíže a onemocnění ledvin.
Dnes: Používá se jak vnitřně, nejčastěji ve formě čaje (nálevu), tak zevně.
Vnitřně: Při chorobách z nachlazení ( rýma, kašel, zánět průdušek, chřipka, angína), - podporuje pocení, rozpouští hleny a snižuje dráždivost ke kašli. Dále při narušené funkci žlučníku a křečích v oblasti střev a trávicího ústrojí.
Zevně: Lipový čaj připravíte stejně jako k vnitřnímu použití. Při výskytu lupů jej můžete použít k oplachování vlasů.
Květ poskytují tři druhy lípy - lípa malolistá, lípa velkolistá a lípa obecná, která je zřejmě křížencem obou předchozích. Jiné lípy jsou pro sběr nevhodné.
Pozn.: Lipový květ je také č
Lopuch má vysoký obsah inulínu a látek s výrazným účinkem proti bakteriím a plísním. 1 čajovou lžičku drogy přelijeme šálkem vroucí vody (cca 2 dcl). Pijeme dvakrát denně. Můžeme také připravit odvar: 1 polévkovou lžíci drogy
povaříme asi 3 minuty v půl litru vody a scedíme. Pijeme rozdělené do dvou až tří denních dávek. Mladé kořeny sbíráme v prvním roce na jaře (březen, duben), než vyžene listy nebo na podzim (září
, říjen). Kořen očistíme, omyjeme, na 3 minuty ponoříme do vroucí vody, rozpůlíme a rychle sušíme při teplotě, která
nemá přesáhnout 50 st. C. Droga má tendenci vlhnout. Lopuch je dvouletá bylina, vysoká až 2 m. První rok se vytváří růžice obrovských přízemních listů, které jsou na rubu šedavě
plstnaté a druhým rokem vytváří lodyhu s květy. Květy mají červeno-fialovou barvu. Tvoří chocholičnatá květenství. Oba druhy se od sebe liší tím,
že lopuch plstnatý má úbory plstnaté, budící dojem hustého pokrytí pavučinovým vláknem. Kvete v období letních prázdnin. Lopuch najdeme na lukách, v křovinách, podél cest. Lopuch má vysoký obsah inulínu a látek s výrazným účinkem proti bakteriím a plísním. Dále jsou zde třísloviny
, sliz, silice a látky minerální. Dříve: lopuch se využíval k vyvolání a podpoře pocení, vykašlávání. Zaháněly se jím nemoci trávící trubice, léčil se jím
syfilis ale též se používal k podpoře růstu vlasů. Dnes: používá se jak vnitřně tak zevně. Vnitřně: Droga podporuje látkovou přeměnu, zvyšuje vylučování moči, povzbuzuje činnost
potních žláz a stimuluje tvorbu žluči. Z organismu odstraňuje odpadní látky, působí proti
vzniku močových a žlučových kamenů. Pročisťuje krev a používá se jako podpůrný prostředek
při léčbě cukrovky. Zevně: Lopuch používáme ke kloktání při zánětech hrdla a dutiny ústní, k omývání při
kožních nemocech, padání vlasů a tvorbě lupů. Pozn.: Lopuch menší má stejné účinky jako dva zmíněné druhy.Lopuch větší, Lopuch plstnatý
(Arctium lappa L., Arctium tomentosumMill.)
Příprava čaje
Užívaná část
Kořen(adix lappae)
Sběr a sušení
Jak vypadá
Kde se rostlina vyskytuje
Co lopuchový kořen obsahuje
Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně