U devětsilu se uplatňuje především jeho schopnost mírnit bolesti a křeče hladkého svalstva (spasmolytikum).
1 čajová lžičky řezané drogy na šálek (200 ml) vody. Pijeme 2 krát až 3 krát denně.
![]() | Oddenek(Radix petasitidis) | List(Folium petasitidis) |
Oddenek sbíráme brzy na jaře. Omyjeme a sušíme pokud možno rychle v tenké vrstvě a na vzdušném místě. Nedostatečné vysušení nám způsobí znehodnocení drogy plísní. List sbíráme než dosáhne velkých rozměrů.
Vytrvalá rostlina dosahující v době květu výšky až do půl metru. Brzy na jaře vyrůstá na rostlině lodyha, která je zakončena množstvím narůžovělých květů. Později vyrůstají listy tvořící přízemní růžice. Mají okrouhlý až srdčitý tvar, jsou na okrajích pilovité a mají jasně zelenou barvu. Kvete od března do května.
Devětsil najdeme všude na vlhkých místech, je velmi rozšířenou rostlinou hlavně u potoků a ve vlhkých lesích.
Pro devětsil je charakteristický vysoký obsah silice, hořčin, saponinů a tříslovin. Z ostatních látek je významný obsah inulinu a sirných sloučenin.
Dříve: Devětsil je jedna z nejstarších léčivých rostlin. Ve starém Řecku se používal proti nádorovým onemocněním, ve středověku pak zejména proti moru.
Dnes: Devětsilový kořen lze použít vnitřně i zevně.
Vnitřně: U devětsilu se uplatňuje především jeho schopnost mírnit bolesti a křeče hladkého svalstva (spasmolytikum). Této vlastnosti využijeme k tlumení bolestivé menstruace a při zánětech močového měchýře. Tradičně je také známý tím, že tlumí dráždivý kašel.
Zevně: V koupelích nebo obkladech na špatně se hojící rány a vředy, křečové žíly a hemeroidy; proti lupům.
Květy nemají takovou účinnost jako kořen.
Pozn.: Devětsil roste často na stejných místech jako podběl. S tím se také občas zaměňuje. Stejný účinek jako kořen mají i listy a květy.
Divizna velmi účinně podporuje vykašlávání hlenu, tlumí křeče průdušek a tak se používá hlavně při onemocněních horních cest dýchacích.
1,5g sušeného květu na jeden šálek čaje. Lepší je macerace za studena. Nálev je nutné dobře scedit, protože obsahuje množství drobných chloupků, které by dráždily sliznici hltanu. Proto se doporučuje filtrace přes papírový nebo plátěný filtr.
Hrst sušených listů se přelije 0,5 l studené vody se vaří 10 minut na mírném ohni.
![]() | Květ(Flos verbasci) | List(Folium verbasci) |
Sbírají se pouze koruny květů bez kalicha, proto je nutné je sbírat postupně každý den. Květy, které nesmí být při sběru vlhké, se rozkládají na plochu tak, aby se nepomačkaly. Sušíme je rychle, nejlépe během jednoho dne na slunci, nebo v otevřené troubě při 60°C. Pokud se do usušeného květu připletou i zahnědlé květy, které samy opadaly nebo zbytky kalicha, celý sběr se znehodnotí. Dobře usušený květ se ukládá do neprodyšně uzavřených igelitových sáčků. Méněčasto se sbírá list divizny.
Je to velmi nápadná, dvouletá statná bylina, dorůstající výšky až dvou metrů. V prvním roce vyrůstá růžice plstnatých listů, která na podzim odumírá. V dalším roce vyráží lodyha se zlatě žlutými květy, vytvářejícími bohatý hrozen. Nápadné je plstnaté ochlupení celé rostliny. Květy kvetou velmi krátce. Rozvíjejí se ráno a odpoledne již opadávají. Divizna kvete od června do září.
Diviznu najdeme volně v přírodě na kamenitých stráních obrácených k jihu, je také pěstována v zahrádkách. Škoda, že velmi často jen pro okrasu.
Hlavními obsahovými látkami jsou saponiny, třísloviny, sliz a flavonoidy, které se v účinku vzájemně doplňují. Sliz vytváří na sliznici ochranný povlak, který ji chrání před vysušením a drážděním, saponiny a flavonoidy napomáhají rozpouštění hlenů.
Dříve: Rostlina byla známá již ve starém Řecku. Používala se při průjmu, zhmožděninách, bolesti zubů a chronickém kašli. Listy se využívaly při bolesti očí a hnisajících ranách. K získání přirozeného ruměnce se používalo potírání tváří listy divizny, tak jak to dělaly starší Římanky.
Dnes: používá se jak vnitřně, nejčastěji ve formě čaje (nálevu) tak zevně.
Vnitřně: Divizna velmi účinně podporuje vykašlávání hlenu, tlumí křeče průdušek a tak se používá hlavně při onemocněních horních cest dýchacích jako expektorans (látka podporující vykašlávání) a při astmatu. Divizna ovlivňuje také činnost sleziny a působí močopudně. Květ smíchaný s listem v poměru 1:2 působí jako mírné projímadlo.
Zevně: Kašovité obklady z květů lze použít přímo na léčbu ran i bércových vředů. Naklepané listy, potřené teplým olejem, použijeme jako obklady na otoky a rány. Ze sušených listů lze připravit odvar pro použití k obkladům na otoky. K neobvyklému využití divizny patří její používání v kosmetice - pro barvení vlasů na žluto.
Droga obsahuje množství chloupků a dobré nálev scedit, aby drobounké chloupky nedráždily sliznici.
Pozn.: Velmi často je divizna součástí expektoračních směsí. Oblíbená je kombinace stejných dílů divizny, černého bezu a lípy, používaná při nemocech z nachlazení. Čaj oslazený medem má velmi lahodnou chuť. Nežádoucí účinky nejsou známy, přesto se droga nemá používat dlouhodobě.
Dobromyslová silice (hlavní složkou je thymol) dokáže zlepšovat vykašlávání, v dýchacích cestách působí mírně desinfekčně a zvyšuje produkci žluči v játrech.
1 čajová lžička řezané drogy na šálek (200 ml) vody. Připravujeme 2krát denně. Pro bezpečné použití se nesmí překračovat dávka 2-3 čajové lžičky.
![]() | Nať(Herba origani) |
Během kvetení, tedy v červenci a srpnu, sbíráme kvetoucí nať bylinky. Natrhané vrcholky s olistěnou lodyhou sušíme v tenké vrstvě nebo zavěšené ve svazečcích. Teplota by neměla překročit 35 st. C. Nejvíce silic má nať sbíraná během dopoledne.
Vytrvalá bylina, dosahující výšky až do půl metru. Svým vzhledem nám může poněkud připomínat majoránku. Dobromysl má bohatě větvené lodyhy s vejčitými lístky. Listy se směrem k vrcholu zmenšují. Na koncích lodyh vyrůstají shluky drobounkých, nafialovělých květů. Rostlinka příjemně voní. Kvete během léta.
Dobromysl najdeme na slunných stráních a pasekách, v prosvětlených lesích a je velmi častou bylinkou pěstovanou v našich zahrádkách, případně truhlících a květináčích.
Pro dobromysl je charakteristický vysoký obsah silic (thymolu), tříslovin a hořčin.
Dříve: Pomineme význam v ochraně proti černé magii a zaměříme se na ostatní účinky dobromysli. Šlo hlavně o použití při infekčních chorobách, onemocněních trávicí trubice, ledvin, jater a dýchací soustavy, především astmatu. Jak napovídá název, využívala se pro svůj velmi příznivý vliv na duševní rozpoložení.
Dnes: Dobromyslovou nať lze použít vnitřně i zevně.
Vnitřně: Dobromyslová silice (hlavní složkou je thymol) dokáže zlepšovat vykašlávání, v dýchacích cestách působí mírně desinfekčně a zvyšuje produkci žluči v játrech. Čaj připravený z drogy působí velmi příznivě při onemocněních z nachlazení – hlavně při kašli a onemocněních dýchacích cest. Nálev podáváme také při poruchách trávení, žaludeční nevolnosti a nechutenství. Její spasmolytický efekt (mírnící křeče hladkého svalstva) se uplatňuje nejen v trávicím ústrojí, ale velmi příznivě působí i na dělohu a využívá se při bolestivé menstruaci. Kromě toho má silice povzbuzující a euforizující účinek na centrální nervovou soustavu.
Zevně: Zde využijeme dezinfekčních vlastností dobromyslu v plné míře. Používáme ji v povzbuzujících koupelích nebo obkladech na špatně se hojící rány a vředy, ke kloktání při zánětech hrdla a dásní.
Pozn. Dobromysl je u nás hojně rozšířená v kuchyni jako koření. Hospodyňky ji častěji znají pod názvem oregano. Vzhledem k tomu, že se jedná o aromatickou bylinu s vysokým obsahem silic (získávají se destilací), používá se také v aromaterapii. Páry z drogy dokáží podpořit léčení při rýmě, kašli a při špatné náladě spojené s nedostatkem duševních sil.
Dub je u nás velmi známý statný strom s typickými listy. I když dobře poznáme rozdíl mezi dubem a bukem, díky podobnosti jmen se nám často spletou.
Dubovou kůru pro vnitřní použití připravujeme ve formě odvaru. Vhodná je jemně drcená kůra 1,5 - 2g na jeden šálek. Pro užití zevní připravujeme odvar koncentrovanější, například pro sedací koupel při hemoroidech či poporodní péči vezmeme 30 - 40g sušené dubové kůry na 1l vody.
Do čtvrt litru vařící vody přidáme 10g dubové kůry a vaříme ji mírným varem přikrytou 10 minut. Necháme 10 minut vyluhovat, scedíme a mírně teplou přikládáme pomocí vatových tampónků na obličej.
25g dubovou kůru vaříme po dobu 5 minut ve 2 litrech vody. Pak přidáme 25g heřmánku, necháme projít varem a na 5 minut odstavíme. V lázni koupel doplníme na 8-10 litrů tak, aby byla vlažná. Koupel trvá 10-15 minut.
![]() | Kůra(Cortex quercus) |
Rostlinnou drogu tvoří sušená kůra z mladých kmínků nebo větví maximálně 15 cm silných. Loupe se hladká, zrcadlově šedá borka, nejlépe z poražených stromů či větví před vyrašením listů (březen - duben). Sušíme ji do 50 st. C. Mnohem snadněji si dubovou kůru opatříme v lékárně.
Dub je u nás velmi známý statný strom s typickými listy. I když dobře poznáme rozdíl mezi dubem a bukem, díky podobnosti jmen se nám často spletou. Navíc patří dub do čeledi bukovitých. Listí z dubu je krátce řapíkaté, peřenolaločnaté (podle jedné z pohádek J. Wericha listy nesou otisk čertova chrupu), na podzim neopadává, zahnědlé zůstává na větvích po celou zimu. Plod je jednosemenná nažka – žalud. Kvete v květnu.
Duby rostou od nížin po podhůří a to buď osaměle, nebo ve společenstvích zvaných doubravy.
Kůra obsahuje velké množství tříslovin, hořčiny a pryskyřici.
Dříve: Předkové všechny mocné rostliny zasvěcovali nejvyšším bohům (Řekové Diovi, Slované Perunovi, Germáni Thorovi), případně jako staří Keltové, obětovali v dubovém háji. Samozřejmě pak dubové dřevo působilo jako universální léčivo. Stačilo prý protáhnout dítě větvemi mladého dubu, nebo prostrčit dítě skulinou v dubu starém a bylo po nemoci. Dub působil příznivě nejen na děti. V jedné německé vesnici prý měli dub, jehož mohutné větve byly na mnoha místech propletené a srostlé, takže vytvářely takovou „zdravotní prolézačku". Když se nemocnému podařilo se větvemi proplést, uzdravil se. O schopnostech starého dubu nejlépe vypovídala hromada holí, berlí a obvazů ponechaná přímo pod stromem.
Dnes: používá se jak vnitřně, nejčastěji ve formě čaje (nálevu) tak zevně.
Vnitřně: Působení dubové kůry je především adstringentní - svíravé. Lze však prokázat i působení protibakteriální. Podává se po lžičkách ve formě odvaru hlavně při žaludečních a střevních katarech a při průjmech. Při průjmu zabraňuje přestupu škodlivých bakterií do močových cest a pohlavních orgánů.
Zevně: Velmi často se z ní připravují i koupele, a to k úlevě při bolesti při onemocnění hemoroidy, k podpoře hojení poporodních jizev, při kožních zánětech, při zánětech dásní, mírnějších popáleninách a při pocení nohou. Není vhodné koupat rozsáhle popálenou pokožku a velké rány.
Na bolestivé klouby přikládáme kaši z čerstvých drcených listů (nebo to mohou být listy sušené a spařené). Obklad necháme působit nejprve 1 hodinu, později i celou noc. Mastnou pleť můžeme osvěžit doma připravenou pleťovou vodou, které póry čistí a stahuje. Proti pocení nohou pomůže koupel z dubové kůry a heřmánku.
Koncentrovaný odvar z dubové kůry barví za tepla i za studena všechny nádoby, ve kterých se připravuje, nebo chladne.