Pro papriku je charakteristický vysoký obsah alkaloidů, z nichž mezi nejvýznamnější patří kapsaicin.
V práškové formě se užívá 0,1 g 3 krát denně.
![]() | Plod(Fructus capsici) |
Po dozrání plodu, tedy zčervenání, sbíráme papriku za pěkného počasí, necháme uschnout při teplotě nepřevyšující 35 st. C.
Jednoletá rostlina, která se pěstuje. Větvená lodyha může dosahovat až půl metru. Listy jsou sytě zelené, eliptického tvaru, vyrůstají na poměrně dlouhých řapících. Stopkaté květy vyrůstající za listy mají bílou barvu a nejsou příliš nápadné. Plodem je bobule, v době zralosti sytě červená.
Paprika se pěstuje.
Pro papriku je charakteristický vysoký obsah alkaloidů, z nichž mezi nejvýznamnější patří kapsaicin. Z ostatních látek je významný vysoký obsah silice, vitamínů, flavonoidů a dalších sloučenin, které společně vytvářejí komplex látek blahodárně působících na náš organismus.
Dříve: Do Evropy se paprika dostala po objevení Ameriky. Byla hodnocena jako jeden z nejcennějších objevů z Mexika. Nejprve se využívala jako koření, později i jako léčivka při otocích, zimnici, k podpoře zažívání a posílení nervového systému. Používala se při léčbě alkoholismu a závislosti na opiu.
Dnes: Papriku lze použít vnitřně i zevně.
Vnitřně: Paprika má velmi široký účinek. Při požití podporuje tvorbu slin a trávicích šťáv, zvyšuje prokrvení v trávicí trubici, stimuluje uvolňování hlenu, tlumí množení choroboplodných mikroorganismů v trávicí trubici. Díky tomu je velmi vhodná při poruchách trávení zapříčiněných nedostatečnou produkcí trávicích enzymů, zlepšuje činnost střev a žaludku, používá se v rekonvalescenci (zotavování po nemoci). Tím, že místně překrvuje, odvádí škodlivé látky z těla a doplňuje léčbu vředového onemocnění žaludku a dvanáctníku. Paprika zlepšuje krevní cirkulaci a obranyschopnost těla.
Zevně: Při kloubních a svalových bolestech.
Pozn.: Kapsaicin je předmětem výzkumů, které potvrzují jeho silný účinek proti bolesti. Naše babičky doporučují přidávat ostrou papriku v malém množství do každého slaného jídla, aby se ideálně využilo také její preventivní působení.
Pastinák působí příznivě na celý trávicí trakt, povzbuzuje chuť k jídlu, mírní bolesti střev a je prevencí plynatosti.
![]() | Kořen(Radix pastinacae) |
![]() | Plod(Fructus pastinacae)/td> |
Kořen sbíráme po odkvětu rostliny. Rychle umyjeme a usušíme. Plod sbíráme koncem léta nebo na podzim, v době vyzrávání. Stejně jako kořen, také plod rychle usušíme, nejlépe ve stínu.
Dvouletá rostlina dosahující výšky asi 1 metr. Kořen je dužnatý, bílé až světle béžové barvy. Přímá lodyha je nahoře větvená a je zakončena žlutými květy uspořádanými do okolíků. Listy jsou 3-4 krát zpeřené, jasně zelené. Plodem je až 8 mm dlouhá dvojnažka. Kvete během léta.
Pastinák se pěstuje, ale můžeme se s ním setkat u cest a na loukách.
Pro pastinák jsou typické silice, alkaloid pastinacin, flavonoidy, bílkoviny, imgvitamín C, minerální látky a další sloučeniny, které společně vytvářejí komplex látek blahodárně působících na organismus.
Dříve: Známý prostředek proti lidským střevním červům a jako pomoc při uštknutí hadem. Byl také velmi osvědčeným lékem proti otokům, k úpravě menstruace a léčbě kurdějí. Později se také využíval proti rakovině, astmatu, tuberkulóze a podobným plicním nemocem.
Dnes: Pastinák lze použít vnitřně.
Vnitřně: Pastinák působí příznivě na celý trávicí trakt, povzbuzuje chuť k jídlu, mírní bolesti střev a je prevencí plynatosti. Pro své močopudné účinky se využívá při onemocněních ledvin, močového měchýře, při močových kamíncích a zánětu prostaty. Čistí krev.
Ve větším množství může způsobovat překrvení dělohy a trávicí trubice, návaly krve do hlavy a stavy opojení. Nemá se používat ve velkém množství, zvláště v těhotenství! Nemá se používat při glomerulonefritidě! Vzhledem k tomu, že plody mají více účinných látek, působí silněji a mohou mít i více nežádoucích účinků.
Pozn.: Droga je součástí řady originálně vyráběných přípravků. Kořen používáme jako koření do potravy, neboť jídlo nejen příjemně ochutí, ale i ve vařeném stavu si zachovává část účinku. Nať je velmi vhodná ke konzumaci za syrova. Použitá tímto způsobem je zdrojem velkého množství vitamínů, především vitamínu C.
Pro pelyněk je charakteristický vysoký obsah silice (thujon, azulen), hořčin (absinthin, anabsinthin), a rostlinných antibiotik.
1 čajová lžička řezané drogy na šálek (200 ml) horké vody. Pije se 3 krát denně.
![]() |
V době květu se seřezává horních asi 30 cm natě. Nať sbíráme za slunného dne, nejlépe v poledních hodinách. Sušíme pokud možno rychle v tenké vrstvě nebo ve svazcích, na vzdušném místě. Nevadí sušení na slunném místě.
Vytrvalá bylina, dosahující výšky přes 1 metr. Je charakteristická tím, že lodyhy tvoří trsy, spodní část lodyh je dřevnatá a rostlina má stříbřitou barvu. Zatím co přízemní listy mají řapík dlouhý a jsou třikrát peřenodílné, listy lodyžní mají řapík jen kratinký a jsou dvakrát nebo pouze jednoduše peřenodílné. Drobounké květní úbory tvoří v horních částech lodyh laty. Plody jsou nažky. Kvete v létě.
Pelyněk najdeme v okolí cest a na stráních.
Pro pelyněk je charakteristický vysoký obsah silice (thujon, azulen), hořčin (absinthin, anabsinthin) a rostlinných antibiotik.
Dříve: Ve starověku byl považován za protijed odvaru z bolehlavu a při otravě muchomůrkami.
Dnes: Pelyňkovou nať lze použít vnitřně.
Vnitřně: Díky obsahu silic a hořčin je velmi silným prostředkem podporujícím vylučování trávicích šťáv. Působení také na zmírnění křečí hladkého svalstva trávicí trubice a má schopnost dezinfikovat a zlepšovat vstřebání živin ve střevě. Zlepšuje střevní peristaltiku (pohyblivost střev). Pro tyto vlastnosti se používá při nechutenství, při nedostatečném vylučování žluči a žaludeční šťávy, při křečích ve střevech a proti hlístům.
Nesmí se užívat v těhotenství! Ve vyšších dávkách a při dlouhodobějším užívání (už po cca 2 týdnech) může vyvolat křeče , závratě a poruchy vědomí!
Pozn.: Pelyněk je součástí originálně vyráběných přípravků. Je součástí likéru „Absint“. Sušená rostlina účinně odpuzuje hmyz, např. moly.
Petržel byla ve starověku ceněna více jako léčivka než jako koření. Petržel lze použít vnitřně i zevně.
![]() | Kořen(Radix petroselini) |
![]() | plod(Fructus petroselini) |
![]() | nať(Herba petroselini) |
Kořen sbíráme na podzim prvního roku. Rychle umyjeme a usušíme. Plod sbíráme druhým rokem koncem léta, v době vyzrávání. Nať sbíráme první rok přibližně v červenci a srpnu a během druhého roku hlavně v období květu rostliny. Stejně jako kořen, také plod a nať rychle usušíme, nejlépe ve stínu.
Dvouletá rostlina. V prvním roce vytváří růžici svěže zelených přízemních listů, ve druhém roce vytváří kvetoucí lodyhu. Kořen je dužnatý, málo větvený, bílé až světle béžové barvy. Plodem je dvojnažka. Celá rostlina má charakteristickou vůni.
Petržel se pěstuje v malém na každé zahrádce. Vyžaduje hlubokoua hluboko zrytou nebo zoranou půdu, aby kořen mohl dobře prorůstat do hlubších vrstev.
Pro petržel jsou typické silice, flavonoidy, sloučeniny síry, vitamíny B a C, minerální látky a další sloučeniny, které společně vytvářejí komplex látek blahodárně působících na organismus.
Dříve: Ve starověku byla ceněna více jako léčivka než jako koření. Řekové jí krášlili hroby; jako potravinu ji nepoužívali vůbec, protože byla zasvěcena říši mrtvých. Ve středověku sloužila jako močopudný prostředek a k navození menstruace, k podpoře trávení a očistě krve, ke zlepšení paměti.
Dnes: Petržel lze použít vnitřně i zevně.
Vnitřně:Petržel působí příznivě na celý trávicí trakt, povzbuzuje chuť k jídlu, mírní bolesti střev a je prevencí plynatosti. Pro své močopudné účinky se využívá při onemocněních ledvin, močového měchýře, při močových kamíncích a zánětu prostaty. Čistí krev a také upravuje menstruaci.
Zevně: Petrželová šťáva je tradičním prostředkem proti pihám. Petrželovou silici lze použít proti kožním parazitům, na místa po bodnutí hmyzem.
Ve větším množství může způsobuje překrvení dělohy a trávicí trubice, návaly krve do hlavy a stavy opojení. Nemá se používat ve velkém množství, zvláště v těhotenství! Nemá se používat při glomerulonefritidě! Vzhledem k tomu, že plody mají více účinných látek, působí silněji a mohou mít i více nežádoucích účinků.
Pozn.: Droga je součástí řady originálně vyráběných přípravků.Kořen používáme jako koření do potravy, neboť jídlo nejen příjemně ochutí, ale i ve vařeném stavu si zachovává část účinku. Nať je velmi vhodná ke konzumaci za syrova. Použitá tímto způsobem je zdrojem velkého množství vitamínů, především vitamínu C.
Plicník má vysoký obsah kyseliny křemičité, tříslovin, slizu, saponinů a minerálních látek.
1 až 2 polévkové lžíce řezané drogy na 1 litru vody. Pijeme rozdělené do dvou až tří denních dávek.
![]() | Nať(Herba pulmonarie) |
Kvetoucí nať sbíráme od dubna do května. Nať získaná brzy po rozkvětu je účinnější. Odstraníme tuhé lodyhy. Sušíme rychle, ve stínu. Teplota při sušení nemá překročit 60 st. C. Drogu je nutné dobře prosušit.
Vytrvalá bylina, vysoká 30-40 cm se vzpřímenou lodyhou, která je ve druhém roce (spolu s listy) porostlá chloupky. Listy jsou ve střídavém postavení a jsou široce přisedlé k lodyze. Na koncích lodyh se vytvářejí květy, jejichž kalichy mají růžovou až fialovou a modrou barvu. Kvete v dubnu a květnu.
Plicník je velmi rozšířená rostlina, kterou najdeme ve světlých lesích, kde většinou tvoří bohatý porost.
Plicník má vysoký obsah kyseliny křemičité, tříslovin, slizu, saponinů a minerálních látek.
Dříve: Jak už název napovídá, měla místo v léčbě plicních nemocí včetně tuberkulózy.
Dnes: používá se jak vnitřně tak zevně.
Vnitřně: Droga podporuje vykašlávání a používá se při onemocněních horních cest dýchacích. Působí také hojivě na sliznici trávicího ústrojí, příznivá je hlavně u tíží spojených s poruchou trávení a průjmy. Vzhledem k tomu, že je močopudná, může se přidávat do směsí zvyšujících vylučování moči.
Zevně: Plicník lze použít ve formě obkladů a k omývání. Působí na kůži regeneračně.
Upozornění: Pro obsah pyrolizidinových alkaloidů není vhodné jeho dlouhodobé podávání.
Pohanka se pěstuje průmyslově. Rostlina ke svému dobrému růstu potřebuje nezničenou půdu.
![]() | Nať(Fagopyri esculenti herba) |
![]() | Plod(Fructus Fagopyri esculenti) |
Nať sbíráme v době květu, sklízíme asi 50 – 60 dní po výsevu, dříve než rostlina vytvoří plody. Nejmenší ztráty rutinu nastanou, když se usuší rychle (20 – 40 minut), při teplotách kolem 105 -130 st.C Plod sbíráme v době, kdy barva je temně modrá, tedy v době úplné zralosti, během července a srpna. Z větévek bez plodů sbíráme list. List i plod důkladně vysušíme, aby nedocházelo k plesnivění a ztrátě barvy. Sušit můžeme ve stínu nebo na slunci.
Jednoletá bylina dosahující výšky 15 – 60 cm. Spodní listy jsou řapíkaté, směrem nahoru jsou přisedlé se širokou bází. Na koncích větvených lodyh se vytváří drobné, většinou bílé nebo narůžovělé kvítky, uspořádané do květenství. Plodem je nažka, která je charakteristická svým trojúhelníkovitým tvarem a lesklým povrchem.
Pohanka se pěstuje průmyslově. Rostlina ke svému dobrému růstu potřebuje nezničenou půdu.
Nejdůležitější složkou pohankové nati i plodu jsou flavonoidy, především rutin.
Dříve: Pohanka byla používána jako tradiční zemědělská plodina. Její léčebné používání není příliš dávné.
Dnes: Pohanku používáme především vnitřně
Vnitřně: Čaj z nati a slupek pohanky je velmi bohatý na rutin. Tento flavonoid působí příznivě na zeslabenou stěnu cév, má schopnost ji zpevňovat, čímž předchází tvorbě podlitin, nemocem kardiovaskulární (srdečně-cévní) soustavy, upravuje krevní tlak. Ulevuje od potíží s hemeroidy. Stejně působí na křečové žíly a s tím spojené bolesti a otoky nohou. Tytéž vlastnosti má pokrm připravený z pohankových zrn, mouky, vloček apod.
Pozn.: Rutin je součástí originálně vyráběných přípravků. Často se setkáváme se směsí pohankových slupek, pohankové natě a šípků. U originálně vyráběných přípravků se při přípravě řídíme návodem na použití. Vzhledem k tomu, že pohanka se řadí k bezlepkovým potravinám, je velmi vhodná pro všechny, kteří mají alergii na lepek.
Ibišek je statná vytrvalá bylina vysoká až 1,5 m, celá je šedě plstnatá. Lodyha je přímá, velmi málo větvená.
1 čajovou lžičku sušené drogy (řezaného kořene, listů nebo květů) dáme do šálku a zalijeme vařící vodou.
![]() | Květ(Flos althaeae) |
![]() | List(Folium althaeae) |
![]() | Kvetoucí nať(Herba althaeae) |
![]() | Kořen(Radix althaeae) |
Nejhodnotnější je na podzim sbíraný kořen (říjen a listopad), tehdy obsahuje nejvíce slizu. Vykopaný kořen je nutné nasucho očistit kartáčem. Voda by vyluhovala sliz. Kořeny se rozkrojí na polovinu a suší se při teplotě do 50 st.C, nejlépe navlečené na provázku. Není nutné je loupat. Správně usušené kořeny jsou bělavé, kořeny sušené při teplotě vyšší jsou nažloutlé. Květ je nutné sbírat těsně před rozvitím (10-11 hodina ranní). List se sbírá těsně před květem kolem osmé hodiny ranní. Nesmí být napaden rzí slézovou, která tvoří na listech tmavé skvrny.
Ibišek je statná vytrvalá bylina vysoká až 1,5 m, celá je šedě plstnatá. Lodyha je přímá, velmi málo větvená. Listy jsou plstnaté, poměrně tlusté, 3-5 laločné. V prvním roce nekvete, v dalších letech v úžlabí listů vyrůstají červené květy. Kvete od června do začátku září.
Roste v teplých krajích zejména na Balkáně, v Maďarsku, Belgii, Francii a teplých místech na Slovensku. U nás je chráněn, pro farmaceutické účely je pěstován na Břeclavsku a Hodonínsku.
Hlavní účinnou látkou je sliz, tvořící až 35 % obsahových látek, dále škrob, sacharózu (dává kořeni nasládlou chuť), flavonoidy, silice a další.
Sliz vytváří na zanícené sliznici ochranou vrstvu.
Dříve: Byl používán již řeckými lékaři k léčbě řady chorob, zejména dýchacích cest. Císař Karel Veliký jej zahrnul do soupisu léčivých rostlin, které musely být pěstovány v klášterních zahradách. Patřil tedy mezi nejdůležitější léčivé rostliny té doby.
Dnes: používá se jak vnitřně, nejčastěji ve formě čaje (nálevu), tak zevně,
Vnitřně: Používají se velmi často k ulehčení odkašlávání při onemocněních průdušek a plic, ale také při zánětech močových cest a při průjmu.
Droga je většinou součástí čajových směsí. Nejčastěji ho doprovází divizna, černý bez, sléz, podběl, jitrocel a lékořice. Pokud použijeme drogu samotnou, dosáhneme projímavého účinku.
V Americe je oblíben proskurníkový sirup (proskurníkový kořen, med, pomerančová šťáva). Velmi lahodně chutná a účinkuje proti kašli a angíně.
Zevně: Ke kloktání při zánětech dutiny ústní a mandlí. Příznivě působí na poleptané, popálené a nehojící se rány.
Pozn: Droga je většinou součástí čajových směsí. Nejčastěji ho doprovází divizna, černý bez, sléz, podběl, jitrocel a lékořice. Obsahové látky proskurníku nemají žádné vedlejší účinky, proto se proskurník používá velmi často v pediatrii.
Z přesličky sbíráme až její zelenou část, přibližně v době prázdnin,tedy od června do září. Sušíme pokud možno rychle v tenké vrstvě.
2 čajové lžičky řezané drogy na šálek (200 ml) vody. Pijeme 2 krát až 3 krát denně.
![]() | Nať(Herba equiseti) |
Z přesličky sbíráme až její zelenou část, přibližně v době prázdnin , tedy od června do září. Sušíme pokud možno rychle v tenké vrstvě a na vzdušném místě. Předsušení provedeme na slunném místě. Příliš dlouhé sušení by mohlo způsobit drobení rostliny. Nedostatečné vysušení nám způsobí znehodnocení rostliny plísní.
Vytrvalá rostlina, která se považuje za plevel. Jde o bylinu, dosahující výšky až do půl metru. Má dva druhy lodyhy. Jarní a letní. Jarní lodyha má hnědou barvu, je článkovaná, zakončena válcovitým kláskem. Po vysypání výtrusů odumírá. Letní lodyha má naopak barvu zelenou, je vyšší, než lodyha jarní, má tenké větve.
Přesličku najdeme všude na vlhkých místech, je plevelnou a velmi rozšířenou rostlinou.
Pro přesličku rolní je charakteristický vysoký obsah kyseliny křemité (rozpustná ve vodě). V závislosti na obsahu křemíku v půdě můžeme v přesličce nalézt až 10 procent křemíku. Z ostatních látek je významný vyšší obsah saponinů, silice a flavonoidů.
Dříve: Přeslička byla tradiční prostředek na odvodnění organismu, při kašli a ke stavění děložního krvácení. Pozadu nezůstávala ani tuberkulóza, ateroskleróza, onemocnění ledvin, močové kameny a nejrůznější bolesti. Zevně byla oblíbená v koupelích a obkladech na rány.
Dnes: Přesličkovou nať lze použít vnitřně i zevně.
Vnitřně: U přesličky se využívá hlavně jejích dezinfekčních a močopudných účinků. Jako pomocný prostředek má své opodstatnění při zánětlivých onemocněních dýchacích a močových cest. Díky vysokému obsahu důležitého stopového prvku – křemíku – má vnitřní užívání vliv i na pevnost našich nehtů a vlasů.
Zevně: V koupelích nebo obkladech na špatně se hojící rány a vředy, ke kloktání při zánětech hrdla a dásní.
K léčivým účelům pro vnitřní použití se sbírá pouze přeslička rolní. Ostatní druhy, jako přeslička bahenní a lesní, obsahují vysoké procento alkaloidů a mohou proto ve větších dávkách působit až toxicky.
Pozn. Přeslička je součástí originálně vyráběných přípravků.
Pýr patří mezi léčivky, které pročišťují tělo, zvyšují vylučování škodlivých látek a zlepšují látkovou přeměnu.
1 polévkovou lžíci drogy přelijeme šálkem vroucí vody (cca 2 dcl), po 15 minutách scedíme. Pijeme 2 až 3krát denně.
| Oddenek(Radix graminis) |
Oddenek pýru se sbírá na podzim, v září a říjnu. Oddenek omyjeme, rozřežeme, sušíme rychle na slunci. Drogu je nutné dobře prosušit a uchovávat v dobře uzavřené nádobě, neboť snadno vlhne.
Vytrvalá tráva , vysoká až 1,5 m se vzpřímenými stébly. Listy jsou dlouhé, vyrůstají v místě kolének. Na koncích lodyh vyrůstají květy a plody, které tvoří ploché klasy. Kvete v období léta.
Pýr patří mezi často se vyskytující plevelné rostliny.
V této droze nacházíme hojně cukry, včetně inulinu. Dále jsou to silice, kyselina křemičitá, minerální látky.
Dříve: původně se používal jako krmivo pro dobytek. V lidové medicíně měl místo hlavně k vyvolání pocení.
Dnes: používá se vnitřně.
Vnitřně: Droga podporuje vylučování moči, zvyšuje vylučování močoviny a solí. Tím dochází k většímu vyplavování vody z těla a zmenšují se otoky. Další významnou vlastností je ovlivňování hospodaření s tuky a snižování cholesterolu. Ochraňuje parenchym jater a doporučuje se jeho podávání nejen léčebné, ale i preventivní, pokud užíváme léky, které mohou játra poškozovat. Pýr patří mezi léčivky, které pročišťují tělo, zvyšují vylučování škodlivých látek a zlepšují látkovou přeměnu . Pro svůj obsah inulinu je vhodným doplňkem pro diabetiky, neboť snižuje hladinu cukru v krvi.
Pozn.: Maximální denní dávka drogy je 100 g. Při tomto dávkování je pýr bezpečnou léčivou rostlinou.
Upozornění: Musíme být opatrní, abychom pýr nezaměnili s jinou trávou.