Martinčin Herbář
A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

Jahodník obecný

(Fragaria vesca L.)

Jahodníkové listy sbíráme z kvetoucí rostliny. Sušíme v tenké vrstvě, abychom drogu dobře zbavili vody.

Příprava čaje

1 čajová lžička drogy na šálek (200 ml) vody. Pijeme 2 krát až 3 krát denně.

Užívaná část

list List(Folium fragariae)

Sběr a sušení

Jahodníkové listy sbíráme z kvetoucí rostliny. Sušíme v tenké vrstvě, abychom drogu dobře zbavili vody. Listy jiných druhů jahodníku nejsou účinné a nesbírají se.

Jahodník obecný

Jak vypadá

Vytrvalá bylina dosahující výšky asi 20 cm, charakteristická přízemní růžicí dlouze řapíkatých, trojčetných, pilovitých listů, které jsou porostlé drobnými chloupky. Květy jsou pravidelné, s bílými okvětními lístky, lůžko květu je žluté. Po odkvětu se lůžko přetváří v červený plod, známou jahodu. Kvete během celého léta.

Kde se rostlina vyskytuje

Jahodník najdeme v prosluněných lesích a na stráních.

Co jahodník obsahuje

Pro list jahodníku obecného je charakteristická přítomnost tříslovin a flavonoidů, z minerálních látek se jedná zejména o draslík . V plodech najdeme imgvitamín C, železo, vápník, cukry a silice.

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Dříve: Rostlina byla považována za projímadlo, močopudný prostředek a lék proti dně. Plody se podávaly při zvýšené teplotě a močových kamíncích. Byly také používány k bělení zubů a kůže.

Dnes: Jahodníkový list se používá hlavně vnitřně.

Vnitřně: Droga je přínosná při onemocněních spojených se zánětem střevní sliznice, spojených s průjmem. Nálev je také vhodný v době rekonvalescence. Flavonoidy a draslík v jahodníku jsou odpovědné za mírný močopudný účinek. Jahodníkový list se zařazuje mezi drogy s mírným účinkem.

Zevně: V koupelích nebo obkladech našpatně se hojící rány a vředy, ke kloktání při zánětech hrdla a dásní. Při zevním použití nebývá efekt příliš velký.

Na co si dát pozor

Listy jiných jahodníků a také jahodníků pěstovaných se nesbírají. Správnou rostlinu odlišíme od ostatních tím, že kališní lístky jsou přitisknuté k plodu a jahody se nesnadno oddělují od stopky.

Pozn.: Jahodník je častou součástí čajových směsí.

Jalovec obecný

(Juniperus communis L.)

Jalovec je vytrvalý stále zelený jehličnatý keř. Starší rostliny dosahují výšky až 10 metrů.

Příprava čaje

2 čajové lžičky drcené drogy na šálek (200 ml) vody. Pijeme 2 krát až 3 krát denně.

Užívaná část

plod Plod(Fructus juniperi) dřevo Dřevo(Lignum juniperi)

Sběr a sušení

Bobule sbíráme na podzim 2. roku, jakmile dozrají a mají tmavě modrou barvu. Sušíme pokud možno rychle v tenké vrstvě a na vzdušném místě. Nedostatečné vysušení nám způsobí znehodnocení plodů plísní. Dřevní části se u nás nesmějí sbírat.

Jalovec obecný

Jak vypadá

Vytrvalý stále zelený jehličnatý keř. Starší rostliny dosahují výšky až 10 metrů. Tenké a krátké jehlice, které obrůstají větvičky, mají stříbřitou barvu. Plody dozrávají druhým rokem. Jedná se o bobule velikosti asi 1 cm, mající zpočátku zelenou barvu. Kvete v dubnu a květnu.

Kde se rostlina vyskytuje

Jalovec najdeme hlavně v zahradách.

Co jalovec obsahuje

Pro jalovec je charakteristický významný obsah silice, cukrů, pryskyřice, tříslovin , hořčin, vitamínu C, flavonoidů, vápníku.

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Dříve: Jalovec byl už od starověku využíván k desinfekci (antiseptikum) a k podpoře vylučování moči. Vzhledem k těmto základním účinkům měl využití u celé řady chorob, včetně rakoviny.

Dnes: Jalovec lze použít vnitřně i zevně.

Vnitřně: Droga zvyšuje vylučování moči, používá se v případech, kdy potřebujeme zvýšit vylučování chloridů a sodíku a tím také vody; podporuje tvorbu žaludeční kyseliny; zlepšuje vylučování žluči. Díky tomu se s výhodou používá při nechutenství a špatném trávení. Jalovec je účinný také při zánětech močových cest, ze kterých pomáhá odvádět škodlivé látky a tím močové cesty čisti.

Zevně: V obkladech na bolestivé klouby.

Na co si dát pozor

Vzhledem k tomu, že jalovec lokálně dráždí tkáň ledvin, nesmí se používat při onemocnění ledvin (nefritidy, nefroskleroza ...) a při zvýšeném zatížení ledvin (v těhotenství)!

Pozn.: Jalovcové plody jsou součástí originálně vyráběných přípravků. Je také oblíbeným kořením.

Jitrocel kopinatý

(Plantago lanceolata L.)

Vytrvalá bylina, s růžicí přízemních listů. Listy jsou kopinaté, na okrajích nezřetelně zoubkované, žilnatina má 7-5 nápadných, podélných nervů.

Příprava čaje

1 čajovou lžičku nařezaných usušených jitrocelových listů dáme do šálku a zalijeme vařící vodou. To vše několikrát denně.

Užívaná část

list List(Folium plantaginis)

Sběr a úprava

List sbíráme od června do srpna, ještě před tím, než rostlina začne kvést. Listy se snadno při sušení zapaří a pak ztmavnou, proto sušíme nejlépe v tenké vrstvě, na slunci. Vzhledem k nebezpečí zapaření nesbíráme po dešti a po ranní rose. Uchováváme ve větrané nádobě. Správná barva sušeného jitrocele je zelená. Ztmavlé a zčernalé listy jsou však bez účinku.

Jitrocel kopinatý

Jak vypadá

Vytrvalá bylina, s růžicí přízemních listů. Listy jsou kopinaté, na okrajích nezřetelně zoubkované, žilnatina má 7-5 nápadných, podélných nervů. Z přízemní růžice vyrůstá několik vysokých stvolů, které nesou květy. Ty jsou uspořádané to krátkých klasů. V době květu vyrůstají z klásku. Kvete od jara do podzime.

Kde se rostlina vyskytuje

Jako plevelnou rostlinu ji najdeme ho na polích, u cest, v příkopech, na loukách.

Co jitrocelové listy obsahují

Hlavní obsahovou složkou jsou slizové látky, xantofyl, imgvitamín C, rostlinná antibiotika.

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Dříve: Jitrocel má již od středověku pověst všeléku. Jeho čerstvá šťáva se používala zevně "na rány", tedy k vyčištění, zbavení hnisu a případně také k zástavě krvácení (Řekněte mi matičko, co že rány svírá, po čem člověk těžce raněn, přece neumírá.).

Dnes: Používá se jak vnitřně - nejčastěji ve formě čaje (nálevu) nebo jitrocelového sirupu, tak zevně.

Vnitřně: List jitrocele má významné protizánětlivé a čistící účinky, působí při nachlazení a zánětech horních cest dýchacích, které jsou spojeny s kašlem nebo se silným zahleněním, k usnadnění odkašlávání a uvolnění hlenů.

Rovněž upravuje potíže trávení spojené se zácpou. Jitrocel je doporučován i při chorobách dvanácterníku, žaludečních vředech a špatně fungujícím trávení. Semeno jitrocele snižuje hladinu krevního cukru, léčí játra a žaludek a mírně upravuje peristaltiku tlustého střeva, čili působí mírně projímavě.

Zevně: Velmi známé je používání obkladů z čerstvých rozmačkaných listů nebo šťávy z čerstvých listů na nejrůznější oděrky, spáleniny a na otoky po bodnutí hmyzem. List jitrocele se uplatní i v kosmetice, jako složka pleťové voda.

Pozn: Je obsažen v celé čadě čajů v kombinaci s jinými rostlinami - mateřídouškou, proskurníkem, podbělem nebo lékořicí, ale není od věci si připravit čaj ze samotného jitrocele.

Jeřáb ptačí

(Sorbus aucuparia L.)

Jeřáb ptačí je známý strom. Má lichozpeřené 4-9 jařmé listy. Drobné bílé květy vytvářejí bohatá květenství.

Příprava čaje

1 čajová lžička rozmělněných plodů na šálek (200 ml) horké vody. Pijeme 2 krát až 3 krát denně.

Užívaná část

plod Plod(Fructus sorbi aucupariae)

Sběr a sušení

V době zralosti, tj. v září sbíráme plody - známé jeřabiny. Správnou dobu určíme podle toho, že jeřabiny mají svou krásnou oranžovou barvu. Sušíme je na vzdušném místě, dosušujeme na slunci.

Jeřáb ptačí

Jak vypadá

Jeřáb ptačí je známý strom. Má lichozpeřené 4-9 jařmé listy. Drobné bílé květy vytvářejí bohatá květenství. Plody jsou malvice - jeřabiny. Mají zpočátku zelenou barvu, v době zralosti jsou oranžové a na stromech doslova svítí. Kvete v období května a června.

Kde se rostlina vyskytuje

Jeřáb můžeme najít v alejích, podél cest, v parcích, na okrajích světlých lesů. Jedná se o poměrně rozšířený strom.

Co jeřabiny obsahují

V plodech je hodně tříslovin, organických kyselin a vitamínu C. Dále jsou to cukry, flavonoidy, karoteny a další.

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Dříve: Středověk využíval jeřabiny při léčbě onemocnění jater, ledvin, otoků a jako projímadlo. Připravovaly se z něj nápoje, marmelády, likéry.

Dnes: Plody jeřábu lze použít vnitřně.

Vnitřně: Droga zvyšuje vylučování moči, čehož můžeme použít při zánětech močových cest, při močových kaméncích a dně. Velmi dobře působí při zánětech horních cest dýchacích a nemocích z nachlazení. Povzbuzuje činnost střev a vylučování žluči. Zároveň, tím, že normalizují činnost střev, pomáhají jak při průjmu (účinek zvyšují třísloviny, které zabraňují vstřebávání toxických látek), tak při zácpě (zlepšuje a urychluje střevní peristaltiku). Syrové plody mají projímavý účinek. Svým obsahem vitamínu C jsou srovnatelné se šípky.

Na co si dát pozor

Požití nadměrných dávek může působit toxicky! V semenech a listech se nachází glykosid amygdalin, který se štěpí na jedovatý kyanovodík! Denní dávka plodů je asi 1,5 g.

Pozn.: Jeřabiny se zpracovávají na kompoty, marmelády, likéry a pod. Po tepelném zpracování nebo usušení ztrácejí projímavý účinek.

Jmelí bílé

(Viscum album L.)

Jmelí je stálezelený keřík, vytvářející na hostitelském stromu kulovitou korunu v průměru přes půl metru. Kmínek se vidličkovitě dělí.

Příprava čaje

Vzhledem k síle a mnohostrannosti účinku doporučujeme používat originální přípravky se jmelím a důsledně dbát návodu na použití.

Užívaná část

nať Nať - větvičky s listem(Herba visci albi)

Sběr a sušení

Mladé větvičky sbíráme v prosinci a lednu. Schnou zvolna.

Jmelí bílé

Jak vypadá

Jmelí je stálezelený keřík, vytvářející na hostitelském stromu kulovitou korunu v průměru přes půl metru. Kmínek se vidličkovitě dělí. Pro rostlinu jsou charakteristické kožovité listy, nevýrazné květy a bobulovité plody přibližně velikosti hrachu. Plod má v době zralosti bílou barvu. Jako cizopasná rostlina, jmelí má drobné kořínky, kterými je přichycen k větvím hostitelských stromů a kterými z nich saje výživu.

Kde se rostlina vyskytuje

Jmelí najdeme v korunách hostitelských stromů v parcích, lesích, u cest, v zahradách.

Co větvičky jmelí obsahují

Jmelí obsahuje glykoproteiny, viscotoxiny, fenolové kyseliny, flavonoidy, saponiny a další důležité látky.

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Dříve: Podle staré mytologie mělo jmelí schopnost otevírat brány podsvětí. Dodnes se v době vánoc zavěšuje v obydlích, protože podle pověr má schopnost ochraňovat lásku a štěstí. Přejděme ale k využití medicínskému. Jako léčivá rostlina se využívá odnepaměti. Jde vůbec o jednu z nejstarších rostlin využívaných v lidovém léčitelství. Své místo mělo v léčbě epilepsie, závratí a točení hlavy, o nemocnění jater, horečky a dalších nemocí.

Dnes: používá se vnitřně i zevně, nejčastěji ve formě originálně vyrobených přípravků, neboť je velmi silně účinné a s jeho neodborným nebo nekontrolovaným použitím jsou spjata určitá rizika.

Vnitřně: Jmelí snižuje krevní tlak, působí močopudně, tlumí některé bolesti hlavy, závratě a působí rovněž sedativně na srdce. Ovlivňuje vylučování žluči a činnost slinivky břišní. Dále u něj byla prokázána protirevmatická aktivita, potlačení zvýšené činnosti štítné žlázy, pomáhá při některých projevech senné rýmy. Jmelí se používá k výrobě léků používaných za velmi přísných podmínek na nádorová onemocnění.

Zevně: V kosmetice se jeho výtažky uplatňují v krémech a emulzích určených ke zklidnění podrážděné citlivé kůže. Doporučuje se ve vlasové kosmetice proti nadměrné tvorbě lupů.

jmelí

Na co si dát pozor

Drogu řadíme mezi drogy velmi účinné, pokud ji budeme chtít využít, je nezbytné poradit se s lékařem či lékárníkem.

Pozn.: Jmelí parazituje na listnatých i jehličnatých stromech, nejkvalitnější je jmelí jabloňové, hlohové, dubové a borovicové. Jmelí topolové je velmi toxické a proto se doporučuje je nepoužívat. Nejvíce obsahových látek má jmelí sbírané v listopadu a prosinci. Dříve se sbíraly větvičky i s listy, později se ukázalo, že mnohem hodnotnější jsou samotné listy. V hotových čajích nejčastějinajdeme mladší větévky s listy, bez silnějších stonků.