Martinčin Herbář
A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

Bazalka pravá

Bazalka pravá

(Ocinum basillicum L.)

Příprava čaje

2 čajové lžičky řezané drogy na šálek (200 ml) vody.

Užívaná část

nať Nať (Herba basilici)

Sběr a sušení

V době květu sbíráme kvetoucí nať. Dobře usušíme, nejlépe ve stínu. Pokud použijeme umělý zdroj tepla, dbáme na to, aby teplota nepřekročila 35 st. C.

Jak vypadá

Bylina dorůstající výšky 30 až 50 cm. Lodyha bazalky je čtyřhranná, vzpřímená. Listy mají vstřícné uspořádaní, spodní jsou větší, s pilovitým okrajem. V horní části přecházejí listy v listeny. Lodyha bazalky je zakončena drobnými kvítky, nejčastěji bílé barvy . Kvete během celého léta. Plody jsou tvrdky černohnědé barvy.

Kde se rostlina vyskytuje

Bazalka je hojně pěstovaná bylina. Setkáme se s ní na zahradách, v truhlících a květináčích.

Co bazalková nať obsahuje

Pro bazalku je charakteristický vysoký obsah silice a tříslovin.

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Dříve: Bazalka léčila žaludek, ulevovala při nadýmání, ale sloužila také k odvodňování organismu a podpoře produkce zápalů plic a používala se při uštknutí škorpiónem. Semena se podávala při melancholii.

mateřského mléka. Své místo měla při léčbě

Dnes: Bazalkovou nať lze použít vnitřně i zevně.

Vnitřně: Bazalku používáme v případě, že chceme podpořit chuť k jídlu a činnost žaludku. Osvědčená je rovněž proti nadýmání a při zácpě.

Zevně: V koupelích nebo obkladech na opruzená místa, ke kloktání při zánětech hrdla a dásní .

Pozn. Bazalka je velmi oblíbené koření, které k nám přišlo s rozšířením italské kuchyně. Používá se hlavně do salátů, do omáček a na těstoviny. Příjemné je, že i při tomto použití si zachovává léčebné vlastnosti.

Bedrník anýz

(Pimpinella anisum L.)

Plody anýzu jsou bohaté na silici (anetol) a mastné kyseliny. Kromě toho plody obsahují nezanedbatelné množství bílkovin, cukrů a slizu.

Příprava čaje

1/2 čajové lžičky na šálek (200 ml) vody. Pijeme 2krát až 3krát denně. Denní dávka 3 – 10 g se nemá překročit, přičemž dávku 10 g je nutné považovat za maximální, při které je použití bezpečné pro dospělého.

Užívaná část

plod Plod (Fructus anisi)

Sběr a sušení

Plod anýzu je vhodný ke sběru během léta, po odkvětu.Seřízneme šedozelené okolíky a plody necháme dozrát. Sušíme je v tenké vrstvě a na vzdušném místě. Nedostatečné vysušení způsobí znehodnocení drogy plísní.

Bedrník anýz

Jak vypadá

Jednoletá bylina, která se pěstuje pro svá semena. Dosahuje výšky až půl metru. Lodyhy jsou větvené, zakončené bílými květy, které jsou uspořádané do okolíků. Rostlinka má tři druhy listů. Dolní jsou okrouhlé a po okrajích zubaté, prostřední jednoduše zpeřené a horní trojčetné, peřenosečné. Kvete během léta. Celá rostlina velmi aromaticky voní.

Kde se rostlina vyskytuje

Anýz se pěstuje na teplém místě v zahradách, truhlících, květináčích.

Co anýzový plod obsahuje

Plody anýzu jsou bohaté na silici (anetol) a mastné kyseliny. Kromě toho plody obsahují nezanedbatelné množství bílkovin, cukrů a slizu.

Bedrník anýz

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Dříve: Anýz má za sebou velmi dlouho historii jako léčivá rostlina. Používal se také v Číně a Indii. Význam měl při dehydrataci, při astmatu a nejrůznějších onemocněních dýchacích cest, při všech otravách, při nejrůznějších obtížích souvisejících s trávením, při bolestech, jako projímadlo a v řadě dalších indikací. Zevně se používal nálev, k omývání při onemocněních očí.

Dnes: Plody anýzu používáme vnitřně i zevně.

Vnitřně: Anýz povzbuzuje činnost všech žláz, účinek protikřečový je silnější než u kmínu a fenyklu. Podporuje vylučování mateřského mléka. Podporuje správnou činnost střev, tlumí bolestivé křeče střev a působí proti nadýmání. Plod anýzu je známý pomocný prostředek při onemocněních dýchacích cest. Silice se částečně vylučují plícemi (desinfikuje a podporuje produkci hlenu), anetol povzbuzuje činnost řasinkového epitelu dýchacích cest (podporuje pohyb hlenu směrem ven), tento dvojí mechanismus velmi příznivě podporuje vylučování hlenu a tím čistí dýchací cesty.

Zevně: Silice odpuzuje parazity.

Na co si dát pozor

Při sběru v terénu je nebezpečí záměny s jedovatým bolehlavem. Při překročení doporučených dávek může vyskytnout ochablost kosterního svalstva, euforie nebo omámení, vyvinout se může až otok plic a mozku.

Pozn. Vzhledem ke svým účinkům bývá často součástí dětských čajů. Plody anýzu se pro své chuťové vlastnosti používají k aromatizaci lihovin a k výrobě cukrovinek, své místo má jako koření i v kuchyni.

Bez černý

(Sambucus nigra L.)

Bez černý je keř nebo stromek se šedohnědou kůrou a houbovitou dření bělavé barvy, které se říká bezová duše.

Příprava čaje

2 čajové lžičky květu černého bezu dáme do šálku a zalijeme vařící vodou. Nemusíme doslazovat, protože čaj má přirozeně nasládlou chuť.

Užívaná část

květ Květ (Flos sambuci) plod Plod (Fructus sambuci)

Sběr a sušení

Květ se sbírá v květnu a červnu, nejvhodnější pro sběr je doba kolem poledne. Celá květenství se odstřihují nůžkami asi s 1 cm hlavní stopky. Doporučuje se květy ukládat volně do košů, aby se nezapařily. Pokud tuto zásadu porušíme a květy při sušení zhnědnou, můžeme je vyhodit. Jistější způsob sušení je zavěšování na šňůru. Sušit by se mělo ve stínu při teplotě nepřekračující 45 °C. Plody se sbírají v září a říjnu. Suší se nejprve na slunci a pak se dosušují v troubě až do scvrknutí. Teprve pak se otrhávají ze stopek.

Bez černý

Jak vypadá

Bez černý je keř nebo stromek se šedohnědou kůrou a houbovitou dření bělavé barvy, které se říká bezová duše. Kvete od května do začátku července. Drobné až nepříjemně vonící květy jsou nažloutle zabarveny. Také kůra a list šíří zápach, odtud i nepříliš lichotivý lidový název „bez smradlavý“, nebo dokonce „smradinky“. Květy jsou uspořádány do bohatých květenství. Plody - bezinky mají v průměru 6 mm a jsou barvy fialové až černé.

Kde se rostlina vyskytuje

Bez se vyskytuje především na pustých a neošetřovaných místech. Setkáme se s ním u venkovských chalup, v pustých zahradách, zbořeništích, skládkách, lesích a loukách.

Co bezové květy a plody obsahují

Hlavními obsahovými látkami černého bezu jsou flavonoidy, sliz, silice, třísloviny. Zralý plod obsahuje také karotenoidy a vitamín C.

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Dříve: Ačkoli nevyniká ani krásou, ani vůní, požíval mezi lidmi vždy veliké vážnosti, o čemž nejlépe vypovídá přísloví: "Před heřmánkem smekni, před bezem klekni." Byl dokonce nazýván selskou lékárnou.

Od středověku byl opředen celou řadou pověr. Sídlili v něm duchové, kteří se mstili za zlo, které bylo spácháno v okolí jejich keře. Proto se bez černý často vysazoval kolem chalup a stodol. Dnes si vysazování bezu kolem stavení vysvětlujeme mnohem prozaičtěji -- zápach, který bez šíří, odpuzuje hmyzí škůdce a myši.

Dnes: Používá se jak vnitřně tak zevně, nejčastěji ve formě čaje (nálevu).

Vnitřně: Květ černého bezu je vynikající potopudnou rostlinou. Má též účinky močopudné a příznivě působí na cévy. Jeho spektrum použití je široké, ale nejčastěji se používá k léčbě kašle (podporuje vykašlávání). Plody působí jako prostředek proti bolesti(léčba migrény nebo zánětu trojklanného nervu). Mají i protizánětlivý účinek, slabý projímavý účinek a mírně snižují krevní tlak.

Zevně: List bezu černého lze použít k léčbě revmatizmu, kdy se bolavé klouby zabalí do čerstvých listů. List ve formě čaje čistí pokožku a je součástí čajů k léčbě akné.

Bez černý

Na co si dát pozor

Šťávu z čerstvých plodů je vždy nutné převařit, tepelně nezpracovaná může způsobit zvracení.

Pozn: Bezinky můžeme usušit a pak z nich připravit odvar, ale mnohem účinnější je šťáva z čerstvých plodů. Tato tekutina může mít své kouzlo i pro ty, kteří přírodní medicíně příliš neholdují, neboť se doporučuje ke šťávě z bezinek (převařené) přidat vodku nebo brandy a to v poměru 1:5. Jinak se plody bezu používají v kuchyni k přípravě celé řady pochutin, nejznámější je bezinkové víno našich babiček. Bez se často kombinuje s ostatními léčivými rostlinami, zejména když se jedná o expektorační směsi (čajové směsi usnadňující odkašlávání) - nejčastěji s lipovým květem, diviznovým květem nebo proskurníkovým kořenem.

Borovice lesní

(Pinus silvestris L.)

Borovice lesní je strom dosahující (podle stáří) výšky až 40 metrů. Kůra je v mládí načervenalá, později je pokryta šedohnědou, rozpraskanou borkou.

Příprava koupele

500 -1500 g pupenů krátce povaříme ve 2-3 litrech vody a vlijeme do koupele. Do koupele můžeme rovněž přidat pár kapek originálně vyrobené borovicové silice.

Užívaná část

pupen Pupen (Turio pini)

Sběr a sušení

Pupeny sbíráme před rozvitím, přibližně v dubnu. Sušíme pokud možno rychle v tenké vrstvě a na vzdušném místě. Droga má pryskyřičnou vůni, skladujeme ji v dobře uzavřených nádobách. Výhodnější je používat originálně vyrobený prostředek.

Borovice lesní

Jak vypadá

Borovice lesní je strom dosahující (podle stáří) výšky až 40 metrů. Kůra je v mládí načervenalá, později je pokryta šedohnědou, rozpraskanou borkou. Jehlice jsou uspořádané po dvou do svazečků, dosahují délky asi 5-7 cm. Šišky mají vejčitý tvar.

Kde se rostlina vyskytuje

Borovicové lesy se vyskytují v nížinách a nižších horských pásmech.

Co borovicové pupeny obsahují

V pupenech najdeme hlavně silici. Dále zde najdeme hořčinu, tříslovinu.

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Dříve: Hippokrates používal borovicovou pryskyřici k ošetřování ran. Později se borovicové jehličí a dřevo s vysokým obsahem pryskyřice využívaly při bolestech zubů a otocích. V lidovém léčitelství se využívala při dechových obtížích, bolestech zad („houser“), kožních onemocněních.

Dnes: používá se hlavně při aromaterapii a koupelích.

Aromaterapie: Hlavní předností silice je její antiseptický účinek (brání množení mikrobů). Při jejím kontaktu s dýchacími cestami se zvyšuje produkce hlenu a zlepšuje se vykašlávání. Z toho důvodu je výhodně používat borovicovou silici do aromalampy při zánětlivých onemocněních dýchacích cest a kašli. Tato aromaterapie je velmi osvěžující pro mysl.

Zevně: Při bolestech kloubů a svalů můžeme přidat odvar z borovicových pupenů (borovicovou silici) do koupele. Masti a gely s borovicovou silicí přináší uvolnění při revmatických bolestech a působí na regeneraci svalů po fyzické námaze.

Na co si dát pozor

Silice může vyvolat podráždění sliznice a kůže. Vnitřní užívání je nebezpečné hlavně při onemocněních ledvin, které může poškodit. Vyvolává zvracení a průjmy. Může se vyskytnout také podráždění nervové soustavy s poruchami chůze a ztrátou vědomí. Vždy dodržujeme doporučený způsob použití a dávkování!

Pozn.: Na dýchací cesty příznivě působí vůně z čerstvých větví borovice.

Brusnice brusinka

(Vaccinium vitis-idaea L.)

Brusnice brusinka je asi půl metru vysoký, vždy zelený keřík. To je jeden z rozdílů proti opadavé borůvce, které je velmi podobná.

Příprava čaje

1-3 polévkové lžíce sušených listů na půl litru vody. Pijeme denně.

Užívaná část

list List (Folium vitis idaeae) plod Plod (Fructus vitis idaeae )

Sběr a sušení

Plod sbíráme v době, kdy barva je sytě červená, tedy v době úplné zralosti, během srpna a září. Z větévek bez plodů sbíráme opatrným otrháváním list. Sdrhování se nedoporučuje, protože rostlinka se snadno vytrhne a zničí. List i plod důkladně vysušíme, aby nedocházelo k plesnivění a ztrátě barvy. K plesnivění mají větší sklon plody, které obsahují větší množství vody, než listy. Sušit můžeme ve stínu nebo na slunci.

Brusnice brusinka

Jak vypadá

Brusnice brusinka je asi půl metru vysoký, vždy zelený keřík. To je jeden z rozdílů proti opadavé borůvce, které je velmi podobná. Listy brusinky jsou sytě zelené, oválného až vejčitého tvaru, velké asi 1 cm. Od medvědice ji odlišuje hnědé tečkování na rubu listů. Květy narůžovělé barvy, které jsou později nahrazeny drobnými zelenými, kulovitými plody, tvoří ohnutý hrozen. Plody v průběhu zrání zvětšují svoji velikost a barva se mění do červené, které dosahují v době zralosti. Brusinka kvete v červnu a červenci.

Kde se rostlina vyskytuje

Brusinka je hojně rozšířený keřík, najdeme ji především v borových lesích, na rašelinách a vřesovištích.

Co obsahuje

Plod brusinky – mezi hlavní obsahové složky můžeme zařadit arbutin, imgvitamín C, kyselinu citrónovou, cukry. List brusinky – pro list brusinky je charakteristický vysoký obsah arbutinu, metylarbutinu (fenolové glykosidy) a tříslovin. Nelze zanedbat ani obsah flavonoidů a triterpenů.

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Dříve: Brusinka se od počátku používala k léčbě obtíží spojených s močovým měchýřem, především jeho záněty.

Dnes: Brusinka se používá hlavně vnitřně.

Vnitřně: Brusinka svým účinkem plně nahrazuje u nás vzácnou medvědici. Používá se k léčbě zánětů močových cest , které čistí a vyplavuje z nich škodlivé látky a bakterie. Lze ji použít jako podpůrný prostředek ke snižování hladiny krevního cukru.

Brusinka působí rovněž protivirově. Plody mají účinek hlavně močopudný a působí svíravě.

Na co si dát pozor

Tato droga by se neměla užívat v těhotenství a během kojení. Rovněž není vhodná pro děti mladší než 12 let.

Pozn. Brusinka je součástí originálně vyráběných přípravků. U nich dodržíme návod k přípravě a doporučené dávkování. Čerstvé a především konzervované a sušené plody mají bohaté využití v kuchyni. Oblíbené jsou jak k přímé spotřebě, tak k výrobě nejrůznějších moučníků, kompotů a marmelád.

Brusnice borůvka

(Vaccinium myrtillus L.)

Brusnice borůvka je asi půl metru vysoký keřík s opadavými listy.

Užívaná část

plod Plod (Fructus myrtilli) Brusnice borůvka List (Folium myrtilli))

Sběr a sušení

Plod sbíráme v době, kdy barva je temně modrá, tedy v době úplné zralosti, během července a srpna. Z větévek bez plodů sbíráme list. List i plod důkladně vysušíme, aby nedocházelo k plesnivění a ztrátě barvy. K plesnivění mají větší sklon plody, které obsahují větší množství vody, než listy. Sušit můžeme ve stínu nebo na slunci.

Brusnice borůvka

Jak vypadá

Brusnice borůvka je asi půl metru vysoký keřík s opadavými listy. Ty jsou sytě zelené, oválného až vejčitého tvaru, mírně pilovité, velké asi 1 cm. V úžlabí listů vyrůstají baňkovité květy, které jsou později nahrazeny drobnými zelenými, kulovitými plody. Tyto plody v průběhu zrání zvětšují svoji velikost a barva se mění do sytě modré, které dosahují v době zralosti. Borůvka kvete v květnu a červnu.

Kde se rostlina vyskytuje

Borůvka je hojně rozšířený keřík, najdeme ji především v jehličnatých lesích.

Co obsahuje

Plod borůvky – mezi hlavní obsahové složky můžeme zařadit třísloviny, směs anthokyanidů, ovocné kyseliny, barviva, cukry, karotenoidy, thiamin (vitamin ze skupiny B).

List borůvky – pro list borůvky je charakteristický vysoký obsah tříslovin, organických kyselin (askorbová kyselina), flavonoidů, triterpenů, glukokininů.

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Dříve: Borůvku používali již antičtí lékaři. Sirup se podával při průjmu a úplavici. V 16. století se rovněž sirup z plodů používal při onemocněních plic a trávicí trubice. Ještě později se borůvka osvědčila při teplotě.

Dnes: Borůvku lze použít vnitřně i zevně.

Vnitřně: Sušené bobule lze rozžvýkat a polknout, nebo je můžeme nechat nabobtnat a velmi mírně povařit, jestliže je chceme použít jako tradiční a osvědčený prostředek proti průjmu. Obsažené látky rovněž zlepšují regeneraci oční sítnice, lze je použít k léčbě a prevenci šerosleposti.

Naopak čaj z listů se v lidovém léčitelství používá jako podpůrný prostředek při léčbě a prevenci cukrovky (stejně jako odvar z lusků fazole). Působí také spasmolyticky (uvolnění křečí hladkého svalstva) a tohoto účinku využijeme při poruchách trávení spojených s křečemi v břiše. Třísloviny zároveň potencují desinfekční působení v trávicí trubici. Má i odvodňující účinek.

Zevně: V koupelích nebo obkladech na špatně se hojící rány a vředy, ke kloktání při zánětech hrdla a dásní.

Pozn. Borůvka je součástí originálně vyráběných přípravků. U nich dodržíme návod k přípravě a doporučené dávkování. Čerstvé plody mají bohaté využití v kuchyni. Oblíbené jsou jak k přímé spotřebě, tak k výrobě nejrůznějších moučníků, kompotů a marmelád.

Břečťan popínavý

(Hedera helix L.)

Z břečťanu sbíráme listy, a to jak na jaře, tak v období léta. Musíme dbát na dobré prosušení.

Příprava čaje

1/2 čajové lžičky řezané drogy na šálek (200 ml) vody.

Užívaná část

list List(Folium hederae helicis)

Sběr a sušení

Z břečťanu sbíráme listy, a to jak na jaře, tak v období léta. Musíme dbát na dobré prosušení (na slunci nebo ve stínu), aby droga nebyla později napadnuta plísní. Rovněž hnědé listy nejsou žádoucí a musí se odstranit.

Břečťan popínavý

Jak vypadá

Vytrvalá, stále zelená rostlina, charakteristická svou dlouhou popínavou lodyhou. Listy jsou ve vstřícném postavení, srdčité až dlanitě 3 – 5 laločné, lesklé, s dlouhým řapíkem. Plodem jsou bobule, v době zralosti černé.

Kde se rostlina vyskytuje

Břečťan najdeme v lesích a parcích, kde často tvoří hustý přízemní porost. Jako okrasa se pěstuje v zahradách, kde jej můžeme vidět, jak se plazí po zdech domů.

Co břečťanový list obsahuje

Pro břečťan je charakteristický poměrně vysoký obsah saponinů, glykosidu hederinu (helixinu), tříslovin a flavonoidů.

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Dříve: Břečťan byl velmi ceněnou léčivou rostlinou již v antice. Používal se jak proti průjmu, tak při bolestech uší nebo hlavy. Své místo měl také při onemocněních ledvin.

Dnes: Břečťanový list lze použít vnitřně i zevně.

Vnitřně: Břečťan je známý svým působením proti bakteriálním, virovým i houbovým onemocněním. Účinek břečťanu se v plné míře projeví, jestliže ho použijeme jako podpůrný prostředek při zánětu dýchacích cest, k podpoře vykašlávání. V terapeutických dávkách rovněž posiluje činnost. Srdce, působí proti střevním parazitům a účinkuje proti revmatismu.

Zevně: Listy (zvláště čerstvé) lze použít na rány.

Na co si dát pozor

Břečťan patří mezi jedovaté rostliny. Kromě toho, že čerstvý může vyvolat podráždění kůže, po větších dávkách působí na organismus toxicky.

Bříza bradavičnatá

(Betula pendula Roth., B. verrucosa Ehrh.)

Bříza působí močopudně (nedráždí při tom ledviny) a mírně dezinfekčně. Této kombinace se s výhodou užívá při léčbě zánětlivých onemocnění močových cest.

Příprava čaje

2 – 3 čajové lžičky sušené březové nati dáme do šálku a zalijeme vařící vodou. Pijeme dvakrát denně.

Užívaná část

Bříza bradavičnatá List(Folium betulae)

Sběr a sušení

Listy sbíráme časně zjara. V době, kdy jsou ještě lepkavé a kdy jsou i nejúčinnější. Sušíme v tenké vrstvě.

Bříza bradavičnatá

Jak vypadá

Vysoký strom s mohutnou korunou, větve jsou převislé. Kůra je zpočátku hladká a hnědá, starší kůra je bílá, rozpraskaná, olupující se. Listy mají poměrně dlouhý řapík, jsou trojúhelníkového až vejčitého tvaru, dvakrát pilovité. Květem jsou jehnědy. Plod je okřídlená nažka. Kvete v dubnu a květnu.

Kde se rostlina vyskytuje

Bříza je hojně rozšířený strom. Najdeme ji v zahradách, parcích, loukách, lesích.

Co březové listy obsahují

Bříza má vysoký obsah silic a saponinů, dále obsahuje imgvitamín C, karoteny a tzv. fytoncidy, které mají antibiotický účinek.

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Dříve: Zpočátku byla bříza považována za prostředek podporující sílu a krásu. Teprve později byl objeven její účinek v procesu uzdravování, a to při kamíncích, žloutence, žaludečních a kožních problémech. Zevně jej naši předci znali jako prostředek proti prašivině a k hojení rozličných ran.

Dnes: používá se jak vnitřně, nejčastěji ve formě čaje (nálevu), tak zevně.

Vnitřně: Bříza působí močopudně (nedráždí při tom ledviny) a mírně dezinfekčně. Této kombinace se s výhodou užívá při léčbě zánětlivých onemocnění močových cest. Dezinfekční účinek ničí bakterie a močopudný účinek přispívá k neustálému omývání sliznice močových cest, tím brání dalšímu pomnožování bakterií. Močopudným účinkem, který nevede k dráždění ledvin, je bříza vhodná v těch případech, kdy potřebujeme z těla odstranit nadbytek kyseliny močové, nebo omezit tvorbu močových kamenů.

Zevně: Odvar z břízy lze použít k omývání a koupelím při kožních chorobách.

Pozn. Droga je součástí řady čajových směsí.